Ačkoliv se oblibou straší rozšiřováním pouští, ve skutečnosti byl zaznamenán výrazný opačný trend. Výzkumníci to dávají do souvislosti s rostoucí koncentrací oxidu uhličitého.
Trend byl potvrzen ve vyprahlých oblastech Austrálie, Severní Ameriky, Afriky i Blízkého východu, není to tedy záležitost jediného regionu. Na jednu stranu je celkem logické, že více CO2 znamená pomoc při fotosyntéze (i když i to může být složitější). Proč by se ale kvůli tomu měly zelenat pouště, kde limitujícím faktorem není CO2, ale voda? Výzkumníci mají teorii, že třeba australská vegetace umí vodu využívat velmi efektivně, takže rychlost tvorby zelené hmoty ovlivní i samotný oxid uhličitý. Z čehož kromě jiného zřejmě vyplývá, že zde funguje záporná zpětná vazba (nebraná v úvahu, oteplovací modely počítají spíše s různými kladnými zpětnými vazbami). Vyšší hladina CO2 znamená více rostlinné hmoty, a tím se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře opět snižuje.
R. Donohue ovšem uvádí, že ač celkově jde nejspíš o dobrou zprávu, mohou zde být i záporné vedlejší účinky. Rostlinstvo v polopouštích je stále velmi suché, souvislejší vegetace může třeba znamenat i ničivější požáry.
Studie byla publikována Geophysical Research Letters.
Zdroj: The Register
