Student World

Jak se v důsledku fotosyntézy začal hromadit kyslík, nejprve se spotřeboval právě na oxidaci železa. Trojmocná, mnohem hůře rozpustná forma, se pak usadila jako pásky železných rud. Kyslíku pak dále přibývalo, neměl již s čím reagovat a brzy ho moře bylo plné.

A kdy k tomu všemu došlo? Na tom právě není úplná shoda. Kyslíku začalo přibývat tak asi před 2,5 miliardami let, poslední vrstvy železných rud jsou staré asi 1,8 miliardy let. Velké rozpětí. Navíc to celé může být ještě složitější.

Timothy Lyons a jeho tým z University of California, Riverside nyní přišli s teorií, že oceány se ale kyslíkem naplnily až mnohem později než atmosféra.

Do hry totiž mohla vstoupit další látka, sirovodík, který produkovaly různé typy oceánských bakterií. Sirovodík by vysrážel železo z vody i bez toho, aby v ní musel být kyslík. Větší koncentrace sirovodíku ve vodě také většině života příliš nevoněla a mohla působit různé krize, ba i vymírání.

Kyslík se podle nich měl rozšířit až zhruba před 600 miliony let; způsobil explozi mořského života, zatímco ten předtím dost dlouho stagnoval (minimálně se z doby před faunou Ediacara nedochovaly pozůstatky větších mnohobuněčných organismů).

Co se týče železa, pak vědci ještě nadnášejí možnost, že jeho koncentrace v oceánu hodně souvisí s tím, kolik ho do vody chrlí podmořské vulkány. Jejich aktivita ale před asi 1,8 miliardami let (možná) poklesla, takže železo se mohlo přestat ukládat i proto, že ve vodě ho už bylo málo – a to třeba i bez souvislosti s kyslíkem a sirovodíkem.

Každopádně železo je dnes pro oceánský život limitujícím prvkem.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámka: Původní zdroj to neuvádí, ale pokud by železo mizelo kvůli reakci se sirovodíkem, výsledkem by byly ne oxidy, ale různé pyrity. Těch je dnes ovšem mnohem méně než oxidů (leda by nějak zreagovaly ještě později?).

autor Pavel Houser