Student World

Jakkoliv samotný koncept omezených zdrojů v sobě skrývá mnohá „ale“, zajímavá může být otázka, kolik nových zdrojů (v tomto případě nejspíše ve smyslu nerostných surovin) nám může poskytnout expanze do vesmíru.
J. D. MacDougall je k této perspektivě spíše skeptický. Vůbec nepopírá, že téměř všeho je všude „dost“, ovšem v malých koncentracích – asi podobně jako zlata v mořské vodě. I kdyby těžit něco na Měsíci nebylo dražší než třeba v Antarktidě, stále to neznamená, že bychom zde našli ložiska surovin podobná tomu, co známe ze Země. Například páskové železné rudy máme na Zemi jen proto, že se přímo vysrážely z mořské vody. Jiné sloučeniny se koncentrují proto, že dopadající déšť rozpouští ty ostatní (takhle na Zemi zase vznikla ložiska bauxitu); podobně může za určitých podmínek působit i zvětrávání. Zlaté žíly zase měly vzniknout, když horké vodné roztoky pronikaly trhlinami v zemské kůře.
Země by měla být speciální planetou i z tohoto hlediska.

J. D. MacDougall: Stručné dějiny planety Země. Kámen a život, oheň a led, Dokořán, Praha, 2004
podrobnosti na stránkách vydavatele

Poznámky:
– MacDougall zdůrazňuje především význam geologických, nikoliv přímo biologických procesů, hlavně působení kapalné vody (i když samotná existence kapalné vody na Zemi složitě souvisí s existencí života). Řada ložisek byla vytvořena nejspíš i přímo živými organismy.
– Viz nedávné úvahy o tom, že i koncentrace zlata do pozemských zrn může souviset s existencí mikroorganismů.
– Naproti tomu existují teorie, podle kterých by některé asteroidy mohly být z téměř čistého zlata.
– Co koncentrování surovin jinými kapalinami v čpavkových mořích, metanovými dešti apod.?
– Technooptimistický přístup by spíše předpokládal, že i těžba na Měsíci díky novým technologiím časem zlevní tak, že bude rentabilní (schopnost levně získávat suroviny i z méně koncentrovaných ložisek apod.), nebo se objeví technologie využívající suroviny jiné.

autor Pavel Houser