Student World

Jazyk a práce se slovy jsou téměř synonymem pro literární tvorbu. Jakákoliv kniha je v tomto ohledu slovní hrou podobně jako křížovka. Nám však nyní půjde spíše o vybrané lahůdky, založené na promyšlené, řekneme matematické práci s textem. S jazykem je v tomto případě nakládáno spíše jako s nějakým formálním systémem znaků a poněkud se odhlíží od jeho komunikační role.

Pokusíme se zachytit odklon od významu (sdělení) literárního díla k jeho formě, které se objevilo v některých literárních směrech minulého století. Vzhledem k zaměření této publikace se logicky soustředíme především na ukázky hravé a myšlené ne tak zcela vážně.
Za průkopníka hravých literárních bizarností je možné pokládat zřejmě Jamese Joyce s jeho románem Odysseus. Na první pohled je to příspěvek dosti skromný, zvlášť v souvislosti s tím, že vývoj posléze došel k pohledu na text coby výsledek operací matematické kombinatoriky. V Jamesi Joyceovi dochází v závěru díla zatím "pouze" k vymizení interpunkce (tento monolog Moly, ženy hlavního hrdiny Leopolda Blooma, je v angličtině dostupný na Internetu na stránce http://www.bibliomania.com v závěrečné kapitole Penelope). Joycovým záměrem však nebylo vytvořit nic na způsob slovní hry, ale spíše prezentovat jakýsi "psychoanalytický" proud vědomí, a proto se jeho dílem na tomto místě podrobněji zabývat nebudeme.
Cílem pozdějšího úsilí řady autorů je už rovnou udělat z literatury cosi na způsob matematiky – ostatně, u zrodu v tomto ohledu zřejmě nejznámější školy OuLiPo stál přímo matematik Francois Le Lionnais. Výsledkem jsou např. texty, které vyhovují některému jaksi zvnějšku danému omezení. Jednou z možností je třeba požadavek, aby geometrický tvar literárního díla odpovídal popisovanému předmětu. Známá, až "čítanková" je báseň ve tvaru Eifelovy věže, jejímž autorem je Guillaume Apollinaire. Tento futurista přitom vytvořil podobnou metodou i další díla, např. básně Kravata, Zrcadlo, Hodiny či Cesta.
V této souvislosti stojí však za to uvést ještě starší předobraz geometrické poezie, Morgensternovy Trychtýře

  



            Trychtýře

 Dva trychtýře jdou noční tmou.

    Těl jejich úzkou skulinou

          proudí jas luny

            klidně, stále

              na cestu

                 lesem

                  a t.

                   d. 

(Zdroj: Christian Morgenstern, v češtině překlad Jiřího Hiršala např. ve sbírkách Písně šibeničních bratří či Beránek měsíc)
(poznámka: omlouváme se, pokud při konverzi do HTML vypadla pointa, tedy vlastní "trychtýřovité" formátování veršů.)

Ještě zajímavější než geometrie je však přímo hra se slovy a písmenky textu. Můžeme třeba požadovat, aby všechna slova v textu začínala na stejnou hlásku (tzv. aliterace, podobněji o ní v kapitole 12.1). Slova mohou být také důmyslnými přesmyčkami (anagramy), může v nich úmyslně chybět nějaké písmeno. Dílo, v němž zcela schází nějaké písmeno abecedy, se označuje jako lipogram. Samozřejmě je cílem, aby scházející písmeno patřilo k těm frekventovanějším – například česky napsaný román bez hlásky "W" nepředstavuje žádné zvláštní mistrovství.

Úloha
Zkuste si pro sebe stanovit nějaké středně frekventované písmeno (D, V, Z…) a snažte se celý den vyhýbat slovům, v nichž je toto písmeno obsaženo. Poznají vaši partneři v rozhovorech, že se s vaším mluveným projevem děje něco neobvyklého? Po skončení experimentu se jich můžete zeptat…
Vyhýbat se samozřejmě nemusíte pouze jednomu písmenu, ale i delší sekvenci hlásek, např. řetězci “mil”. Chceme-li pak říci “milý”, zvolíme pro toto slovo raději nějaké synonymum (dle kontextu třeba “přátelský”, “příjemný” apod.). Když už se slovu obsahujícímu “mil” nemůžeme vyhnout, prostě tato tři písmena nevyslovíme a z Miloše se nám stane Oš – z této zkráceniny pochází také termín Ošova hra, někdy používaný pro tuto zábavu jako celek.
Ošova hra probíhá ve skupině jaksi “na pozadí” obvyklých činností. Kdo použije zakázaný řetězec, obdrží záporný bod, kdo si tohoto prohřešku jako první všimne, získá naopak bod kladný. Zakázaný řetězec může být pro všechny účastníky stejný, v sofistikovanější podobě má pak každý z hráčů svůj vlastní – musí si však logicky pamatovat i řetězce ostatních, aby je mohl upozorňovat na jejich opomenutí a sbírat kladné body. Konec hry pak nastane v okamžiku, kdy tato kratochvíle začne lézt většímu množství účastníků na nervy – což může být mimochodem docela brzy.

Dalším pojmem z kategorie těchto slovních hříček je tzv. palindrom, tedy věta, která dává stejný smysl čtena od začátku i od konce. Asi nejznámějším případem je české "kobyla má malý bok", kde jsme si úlohu zjednodušili tím, že jsme rezignovali na diakritiku.
Uveďme si několik příkladů převážně z řady lipogramů:
Milovník křížovek a spisovatel Georges Perec napsal román Zmizení (La Disparation), v němž není ani jednou použito písmeno e – výjimku z tohoto tvrzení činí pouze autorovo vlastní jméno. Ještě bizarnější situace nastává v Perecově románu Duchové (Les evenentes), kde je zase “e” v celém příběhu samohláskou jedinou.
Obejít se bez hlásky "e" se pokusil i Ernest Vincent Wright v románu Gadsby. Jak už z jména autora vyplývá, jde o román vytvořený v angličtině, což činí úkol obzvlášť obtížným. "E" je v angličtině totiž nejen nejfrekventovanější hláskou vůbec (to platí i pro češtinu), ale v textu se navíc nemohou vyskytovat slova Be, Are, Eat, Read, Me, He, She, We, They, Yes, ale dokonce ani určitý člen The, který je v angličtině zřejmě absolutně nejčastěji zastoupeným slovem a tvoří téměř povinnou součást většiny podstatných jmen. Autor však byl podobně jako v předešlém případě nucen tolerovat “e” ve svém vlastním jméně.
Odstavec anglického textu bez hlásky “e” vypadá např. takto:
But a human brain is not in that class. Constantly throbbing and pulsating, it rapidly forms opinions; attaining an ability of its own; a fact which is startlingly shown by an occasional child "prodigy" in music or school work. And as, with our dumb animals, a child’s inability convincingly to impart its thoughts to us, should not class it as ignorant.

Úloha
Je vám na tomto jazyce něco na první pohled nápadného? Všimli byste si i sami od sebe, že s angličtinou románu Gadsby "není něco v pořádku"?

U příběhů, které neobsahují určité písmeno, zbývá ještě např. Gottlob Burman, který zvládl 20 000 slov bez písmene r (německy). Již tradičně bylo jedinou výjimkou jméno autora.

Drobná reklama: Kdo zde rádi čtete lingvistickou rubriku, vězte, že redaktorovi serveru v nakladatelství Portál právě vyšla kniha o slovních hříčkách. Podrobnosti na http://hricky.webpark.cz.

autor Pavel Houser