Ve sluneční soustavě je totiž podle výsledků Interstellar Boundary Explorer (sonda NASA) relativně více kyslíku než v sousedních oblastech vesmíru.
Výzkum byl zahájen v roce 2008. Sonda od té doby sledovala složení částic mezihvězdného větru, konkrétněji poměry mezi atomy vodíku, kyslíku, helia a neonu. Zatímco v mezihvězdném větru byl poměr mezi atomy kyslíku a neonu 74 : 20, v rámci hmoty sluneční soustavy je to 111: 20.
David McComas z týmu IBEX uvádí, že tento rozpor lze vysvětlit dvěma způsoby. Za prvé, naše sluneční soustava se mohla vyvinout v nějaké jiné části Galaxie, která byla bohatší na kyslík, a do současné pozice se přesunula nějakým dosud neznámým způsobem. Druhý možný výklad zní, že složení mezihvězdného větru je nějak posunuté oproti celkovému „rozložení“ hmoty. Kyslík např. může být přednostně obsažen v prachových zrnech nebo v mezihvězdném ledu a necirkuluje vesmírem tak volně.
Sluneční soustava je také při cestě Galaxií chráněna heliosférou, která účinkem slunečního magnetického pole odchyluje nabité části mezihvězdného větru. Sonda IBEX detekuje proto téměř výhradně pouze neutrální atomy. I to může vést ke zkreslení výsledků (např. relativně méně vodíku, který se vyskytuje také v podobě kationtu-protonu; i proto se poměr kyslíku poměřoval proti neonu).
Zdroj: The Register
