Postoj veřejnosti k vědě je podle Hawkinga nejednoznačný. Lidé na jednu stranu vyžadují růst životní úrovně a produkci léků na rozšířené choroby, k vědě samotné jsou však přitom nedůvěřiví až nepřátelští. Hawking se domnívá, že je to proto, že lidé vědě vesměs nerozumějí. Jak tuto situaci změnit?
Hawking soudí, že největší škodu dělá archetyp "Frankensteina". I ve SF literatuře dnes namísto technooptimismu převládá (minimálně v některých obdobích, zemích, hnutích…) spíše tvorba antiutopií. Výsledkem nedůvěry k vědě a technologii je pak příklon k pavědám, na politické rovině třeba k zeleným stranám.
Hawking tvrdí, že na vině je především školní výchova. Přírodovědné předměty jsou učeny tak, že většinu žáků nebaví, ti je chápou spíše jako nutné zlo, které je třeba se namemorovat.
Podle Hawkinga by se přírodovědné předměty pokud možno neměly učit ve vzorcích a rovnicích, ale "slovně" a "kvalitativně" – vychází přitom z úspěchu Stručné historie času, která se právě matematice snažila vyhnout.
Hawking samozřejmě ví, že samotní vědci matematiku nutně potřebují, aby získali přesné výsledky. Tento postup však podle něj není potřebný na školách nižšího typu. Zde stačí kvalitativní chápání popisovaných jevů, slovní formulace jsou mnohem přístupnější než svět rovnic.
Školu ovšem člověk jednou opustí a věda se přitom rozvíjí tak rychle, že ve škole stejně nelze získat pochopení pro budoucí objevy. Co se dalších návrhů na zlepšení současného stavu týče, Hawking poukazuje na to, že v popularizaci vědy neplní prakticky nikde na světě svoji roli veřejnoprávní média.
Podle Hawkinga jsou dnes téměř všechny diskutované otázky de facto problémy odbornými. V demokratické společnosti o nich rozhodují všichni lidé; k tomu, aby jejich rozhodnutí bylo kompetentní, je však potřeba, aby disponovali příslušným (přírodovědným) vzděláním. Není jasné, jak požadavek na kompetenci sladit s požadavkem demokratičnosti.
(Zdroj: Stephen Hawking: Černé díry a budoucnost vesmíru, Mladá fronta, Praha, 1995)
Poznámka: Osobně si ale nejsem jistý, zda větší znalost nutně a automaticky vyvolá i lepší postoj k vědě. O řadě lidí přírodním vědám spíše nepřátelsky nakloněných nelze rozhodně říci, že by byli nevzdělaní. Často jde o dřívější vědce, psychology, filosofy, sociology… Jejich znalosti vědy bezpochyby převyšují průměr populace, postoj však mají přesto spíše negativní.
