2012 VP113 je asi o polovinu menší než podstatně slavnější Sedna, která byla objevena v roce 2003 a má průměr kolem 1000 km. Sedna obíhá kolem Slunce po velmi protáhlé dráze tak, že se nejblíže dostane na vzdálenost kolem 76 a nejvíce na nejméně 900 AU. Sedna i 2012 VP113 jsou si z hlediska dráhových elementů hodně podobní.
Sedna je prototypem skupiny těles, které mají podobné dráhové elementy – s přísluním (bodem nejblíže ke Slunci) ve vzdálenosti větší než 30 AU a odsluním (bodem nejdál od Slunce) za 150 AU.
Pro nás je důležité, že tato tělesa mají nejspíše společnou historii a ne zcela zapadají do hierarchie Sluneční soustavy. Jsou mimo Kuiperův pás a jejich odsluní je sice hodně daleko, ale pořád je to málo na tělesa z Oortova mračna.
Podle některých vědců mohou být důkazem existence obří planety ve vnějších částech Sluneční soustavy. Lucie Jílková z Leiden Observatory ale se svým týmem přichází s jinou hypotézou. Sedna a spol. jsou možná adoptovaná tělesa od jiné hvězdy.
Za vším prý bylo setkání mladého Slunce s hvězdou, která vznikala ze stejného mračna. Podle simulací prošla hvězda ve vzdálenosti 340 AU od Slunce se sklonem 17 až 34 stupňů k rovině ekliptiky a to rychlostí 4,3 km/s. Při tomto setkání došlo k vzájemnému ovlivnění disků obou hvězd.
V našem případě došlo k narušení Kuiperova pásu. Mnoho ledových těles bylo „adoptováno“ prolétající hvězdou, další byla zatlačena do Oortova oblaka a také vyhozena ven do kosmického prostoru.
Oortův oblak naopak mohl od prolétající hvězdy získat 440 těles a z dalších 900 objektů se staly Sednitos – tedy tělesa s podobnými orbitálními parametry jako má 2012 VP113 a Sedna.
Hvězda narušitelka měla hmotnost 1,8 Slunce. Hmotnější hvězdy se dožívají kratšího věku, takže z této hvězdy už bude bílý trpaslík.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
