Student World

Na první pohled by antigravitační síly měl být dostatek, vždyť temná energie představuje až 70 % hmotnosti/energie celého vesmíru. Jak se zdá, je navíc ve vesmíru rovnoměrně rozprostřena a prostupuje celý prostor, takže by neměl být problém s hledáním jejích zdrojů.

Problém je však v tom, jak vlastně temnou energii přimět konat pro nás užitečnou práci. Další potíž, i kdybychom ji dokázali nějak těžit, bylo by jí asi zanedbatelné množství. Ačkoliv se gravitace popisuje jako síla (třeba oproti elektromagnetismu) strašlivě slabá, temná energie je na tom ještě hůř. Galaxie v Andromedě je od Mléčné dráhy 2,5 milionu světelných let, a přesto i na tomto měřítku gravitace přebije rozpínání vesmíru a obě galaxie se přibližují. (Tedy alespoň v tuto chvíli; bude-li se rozpínání vesmíru opravdu stále zrychlovat, poměr se jednou obrátí.)

Antigravitace, respektive vypnutí gravitace, naráží i na další potíže. H. G. Wells popisuje v knize První lidé na Měsíci látku zvanou kavorit. Funguje nějak jako Faradayova klec pro gravitaci – (např.) kosmická loď natřená kavoritem se pro gravitaci stane neviditelnou, je odstíněna. Je-li ale gravitace důsledkem zakřivení prostoru a času, existence kavoritu vypadá dost nemožně. Na rozdíl od elektromagnetické síly je gravitace jen přitažlivá; pro obdobu Faradayovy klece bychom navíc potřebovali hmotu se zápornou hmotností, která by od běžné hmoty byla odpuzována.

Existence kavoritu by měla ještě jeden kuriózní důsledek, umožňovala by vytvořit perpetuum mobile. Lopatky na kole bychom natřeli z jedné strany kavoritem, tím by na jedné polovině kola byly pro přitažlivost neviditelné, na druhé straně by je gravitace stahovala dolů. Lopatky bez tíže by se na vršku dráhy „překlopily“ a dostaly by se opět do moci gravitace, protože kavorit by už nebyl mezi lopatkou a Zemí.

Zdroj: Brian Clegg: Gravitace – Jak nejslabší síla ve vesmíru formovala naše životy

Academia 2015

Poznámky:
Snad by kavorit k vytvoření potřeboval nějakou energii a opotřebovával/spotřebovával by se, žádné problémy se zachováním energie by pak nevznikaly (opět obdoba Faradayovy klece)?
Výše uvedená kniha zmiňuje i kuriózní možnost, že onou „hmotou se zápornou gravitací“ by mohla být i antihmota. To, že má pozitron kladnou hmotnost a s elektronem se přitahují, prý vyplývá z teoretických modelů, ale fakticky to nikdo nezměřil, antihmoty se nikdy nepřipravilo dost, aby se u ní dala slabá gravitační síla zaznamenat. To jen zcela na okraj, jinak je to v rozporu skoro se vším, co fyzika předpokládá.

autor Pavel Houser