Podívejme se na zkušenosti z USA a Británie, kde již těžba probíhá.
První věc – metan nechceme v atmosféře. Již mnohokrát se zde psalo o tom, že tento skleníkový plyn má na oteplování mnohem větší vliv než oxid uhličitý. Metan z východoasijských rýžovišť možná zabránil v neolitu příchodu nového glaciálu. Nicméně těžba metanu z břidlic se v tomto nijak podstatně neliší od těžby běžného zemního plynu.
Druhá věc – kontaminace pitné vody. Mike Stephenson z British Geological Survey považuje tato rizika za minimální. Ložiska pitné vody jsou metanem znečištěna v minimální míře, a pokud ano, není to následkem těžby. Nebude třeba se bát postávat u vodního kohoutku s cigaretou (v rozporu s filmem Gasland). Fracking, tedy hydraulické čerpání vody, písku a různých dalších přísad do metanové horniny v hloubce kilometrů, může mít těžko vliv na rezervoáry pitné vody. Ty jsou obvykle méně než 50 metrů pod povrchem, „osvobozený“ metan do nich těžko může probublat z takové hloubky.
Třetí věc: Fracking opravdu může vyvolat „zemětřesení“, ale tyto otřesy jsou menší než srovnatelné události provázející těžbu uhlí. Navíc opět – dojde k nim mnohem hlouběji v zemské kůře než v uhelných dolech. Než se vlna dostane na povrch, rozptýlí se. (Zde se zase tvrdilo, že metan může za trhlinu na silnici v britském Blackpoolu – ta zde nejspíš ale byla už několik let.)
Zdroj: New Scientist
