Student World

Školní reaktor vyměnil palivo na 15 let provozu.
S čerstvým palivem dnes přešel do normálního provozu školní reaktor VR-1 VRABEC. Dodávka paliva s nižším obohacením izotopem uranu 235 od ruské společnosti TVEL bude v reaktoru sloužit dalších cca 15 let provozu. VR-1 zvaný VRABEC je prvním výzkumným univerzitním reaktorem ve střední Evropě a jedním z mála na světě, který na základě mezinárodní spolupráce naplnil záměry programu na snižování obohacení paliva pro výzkumné reaktory.
Za doporučenou bezpečnou hranici, při které nehrozí zneužití štěpitelného uranu, se dnes pokládá obohacení paliva do 20 %. Některé výzkumné reaktory však mají ve svém palivu strategicky důležitého uranu 235 mnohem více, a to až 80 %. Tak vysoce obohacený uran je již potenciálně zneužitelný pro výrobu klasické atomové zbraně.
„Na rozdíl od výzkumných reaktorů je v případě energetických reaktorů jaderných elektráren, jako jsou Dukovany nebo Temelín, dostatečnou zárukou proti zneužití paliva jeho pětiprocentní hranice obohacení,“ říká inspektor jaderné bezpečnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Pavel Pittermann.
Školní jaderný reaktor VR-1 zvaný VRABEC na FJFI ČVUT Praha je jedním ze tří výzkumných jaderných zařízení v České republice (další dvě jsou v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy), které od počátku svého provozu používá ruské jaderné palivo. Kromě něj palivo dodané firmou TVEL využívá od poloviny 90. let i Jaderná elektrárna Dukovany.
„Méně obohacené palivo je přizpůsobeno podmínkám provozu našeho školního reaktoru a předpokládá se, že bude sloužit až do ukončení jeho provozu cca v roce 2020. Nahradí 14 kilogramů původního paliva obohaceného na 36 % uranu 235. Celkově jsme u Ruska získali 30 kg paliva obohaceného na 19,671 % uranu 235. Výměna paliva v našem školním reaktoru je v pořadí teprve druhou výměnou,“ uvádí vedoucí katedry jaderných reaktorů FJFI ČVUT Praha Karel Matějka.
Výměnu paliva, včetně odvozu použitého paliva zpět do Ruska, zaplatilo americké ministerstvo energetiky. Reaktor slouží na katedře jaderných reaktorů fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT pro výuku i výzkum.
„Palivo pro reaktor VR-1 dorazilo do České republiky před deseti dny v rámci trojstranné smlouvy mezi katedrou jaderných reaktorů jaderné fakulty, americkým ministerstvem energetiky a korporací TVEL. Na základě programu amerického úřadu pro jadernou bezpečnost, který se týká přechodu výzkumných reaktorů na méně obohacené palivo, jsme dosud do Ruska odvezli zpět k přepracování palivo z řady států v celkovém objemu 122 kilogramů uranu,“ uvádí výkonný ředitel TVEL Vasilij Konstantinov.
Palivo dodané pražskému reaktoru ČVUT je palivem nového typu vysoké úrovně. V laboratořích TVEL pokračuje i vývoj dalšího typu jaderného paliva s uran-molybdenovou matricí, které představuje v oblasti jaderných technologií světovou špičku. „Toto palivo chceme nabídnout v České republice výzkumnému ústavu ÚJV Řež, a. s. Vyvíjené palivo by mělo velmi dobře vyhovovat parametrům jejich výzkumného reaktoru“, upřesnil Konstantinov.

Společnost TVEL znají provozovatelé jaderných zařízení na celém světě. Jeho palivo používá 76 energetických (17 % světového trhu) a více než 30 výzkumných reaktorů ve 13 státech světa včetně České republiky. Dodává jaderné palivo, které je vhodné pro provoz řady typů energetických reaktorů (VVER-1000, VVER-440, PWR, VWR, RBMK-1000, RBMK-1500, EGP-6, BN-600) a také pro reaktory vědecko-výzkumné a reaktory lodní.
————————————————
Podle hlavních ruských ratingových agentur patří dodavatel nového paliva pro VR-1 TRABEC mezi padesát nejúspěšnějších průmyslových firem Ruska. V roce 2005 se TVEL umístil podle časopisu Expert Magazine na 39. místě v TOP 400 nejlepších ruských firem. Kromě pozice lídra na tradičních zahraničních trzích (na Ukrajině, v Bulharsku, Maďarsku, na Slovensku, v Česku, Finsku, Arménii a Litvě) rozšiřuje svůj ekonomický vliv i na západoevropských a asijských trzích (Německo, Švýcarsko, Švédsko, Nizozemí, Čína, Indie). Dodávky jaderného paliva pro Jadernou elektrárnu Dukovany (4 bloky VVER 440 MW) jsou realizovány na základě výsledků tendrů pravidelně vyhlašovaných společností ČEZ, a. s. Korporace TVEL uzavřela v této souvislosti jako vítěz tendru kontrakty umožňující dodávky do Jaderné elektrárny Dukovany do roku 2018.

***
Přílohy:

Snižování globální hrozby terorizmu v oblasti jaderné energetiky

Hlavním smyslem celosvětového programu GTRI, který vyhlásil americký prezident G. W. Bush v únoru roku 2004, je minimalizovat potenciální hrozby zneužití jaderných a radioaktivních materiálů. Cílem programu je zajistit bezpečné nakládání s jadernými a radioaktivními materiály a bezpečný provoz souvisejících zařízení tak, aby se možnost jejich zneužití snížila na minimum. Na nutnosti zvyšovat globální jadernou bezpečnost se na únorovém summitu v Bratislavě s Georgem W. Bushem shodl i ruský prezident Vladimir Putin.
Program GTRI obsahuje podprogramy:
– Rusian Research Reactor Fuel Return (RRRFR) Program – vytvoření možností pro vrácení paliva ruské produkce z výzkumných reaktorů zpět do Ruska.
– Reduced Enrichment for Reseach and Test Reactors (RERTR) Program – cílené snížení obohacení paliva v civilních výzkumných reaktorech a tím i vyloučení používání vysoce obohaceného paliva z civilního sektoru.
– Foreign Research Reactors Spent Nuclear Fuel (FRRSNF) Acceptance Program – podpora možností vrácení použitého paliva z výzkumných reaktorů do země jejich původu.
– Radiological Threat Reduction (RTR) Program – snížení hrozby zejména „špinavých jaderných bomb“, v nichž je klasická nálož doplněna silně radioaktivní látkou, která se při jejím výbuchu rozptýlí do okolí a zamoří ho.
Již sedm měsíců po vyhlášení programu se na půdě Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni za účasti téměř 600 delegátů z cca 100 členských zemí MAAE uskutečnila na toto ožehavé téma mezinárodní konference. Definitivně bylo o nastartování programu i o reálné naději na jeho úspěšné dokončení rozhodnuto v okamžiku, kdy se k programu GTRI přihlásilo i Rusko.
Program GTRI se týká všech zemí, které provozují nebo využívají jaderná zařízení. Do programů RRRFR a RERTR byla začleněna i záměna paliva na školním reaktoru VR-1 VRABEC. Během této záměny zde bylo dosavadní jaderné palivo obsahující 36 % izotopu 235U vyměněno za palivo nízko obohacené (do 20 % izotopu 235U).
I když jaderné materiály používané ve školním reaktoru VR-1 VRABEC nepředstavují z hlediska šíření jaderných zbraní zvýšenou hrozbu, je účast na programu významná a mezinárodně ceněna. Ze stejných důvodů by v průběhu několika let mělo dojít ke snížení obohacení paliva i na výzkumném reaktoru LVR-15 v ÚJV Řež, a.s. Už nyní se připravují opatření popsaná v programech FRRSNF a RRRFR.

Důvody obohacování jaderného paliva

Výsledkem obohacování jaderného paliva je uran, který obsahuje více izotopu 235U než uran přírodní. Takto obohacené palivo umožňuje nejen s reaktorem pracovat na potřebném výkonu, ale i po dostatečně dlouhou dobu. Při provozu reaktoru se izotop 235U spotřebovává, postupně „vyhořívá“. U výkonových výzkumných reaktorů je typická doba mezi překládkami (výměna části paliva spotřebovaného za palivo čerstvé, ale stejného typu) paliva několik týdnů či měsíců.
Obohacení jaderného paliva je důležité již při nastartování řízené štěpné jaderné reakce. Přírodní uran obsahuje pouze 0,7% izotopu 235U a 99,3% izotopu 238U. Štěpitelný, a to pomocí zpomalených neutronů, je pouze izotop 235U. Pro zpomalování neutronů se používá vysoce kvalitní moderátor, např. tzv. těžká voda (D2O). S obyčejnou (lehkou) vodou H2O se při použití přírodního uranu reaktor vůbec nerozběhne. Při vlastním provozu reaktoru je mimořádně důležitá celková bilance neutronů; ta je mnohem lepší, pokud se pro reaktor použije obohacené palivo.
Pro obohacování se používá difúzní nebo odstředivková metoda, popř. kombinace těchto metod. Obě využívají nepatrný rozdíl v hmotnostech obou sledovaných izotopů uranu. Uran je vždy nejprve přeměněn na plynný UF6, který je pod tlakem „protlačován“ mnoha stupňovými difúzními kaskádami. Molekuly hexafluoridu s izotopem 235U jsou oproti molekulám s izotopem 238U nepatrně „hbitější“, takže po tisících difúzních stupních je ve výsledném produktu více zastoupen izotop 235U. V odstředivkách (centrifugách) se izotop 238U „hromadí“ na jejích okrajích a v jejich středových částech zůstává převážně izotop 235U.
Obohacovací proces je energeticky i časově velice náročný a vyžaduje vyspělou technologii. Největší obohacovací závody jsou v Rusku, USA a Číně, v Evropě se obohacuje palivo např. ve Francii a Velké Británii. Menší obohacovací závody jsou i v Nizozemí, Jižní Africe, Pakistánu a v Japonsku.
Přírodní uran existoval již při vzniku Země. Na počátku existence naší planety, zhruba před 4,5 miliardou let, byl „vysoce obohacený“. V přírodě – tam, kde byla vydatná ložiska uranu a voda – docházelo ke vzniku přírodních reaktorů (nejznámější lokalitou je africký Gabun). Tyto reaktory neměly tendenci vybuchovat, ale pomalu (ve srovnání s rozměry našich reaktorů v relativně velké lokalitě a v různě dlouhých intervalech) výkonově pulzovat. Pokud se výkon reaktoru zvýšil, voda se odpařila a reaktor se sám zastavil. Znovu se rozběhnout mohl naopak po zaplavení vodou.
Uran patrně vznikl v nitru hvězd první a druhé generace při jejich gravitačním kolapsu. Po jejich následném výbuchu co by supernov se rozptýlil do širokého okolí, ve kterém docházelo kondenzací hmoty k vytváření nových hvězd a jejich planet. Naše Země tak doslova pochází z prachu hvězd. Během jejího života došlo k tomu, že izotop 235U, který má ve srovnání s izotopem 238U poločas rozpadu přibližně sedmkrát kratší, se postupně stal vzácnější.

Vývoj názorů na obohacení paliva výzkumných reaktorů

Stupně obohacení jaderného paliva se původně dělily na nízko obohacené palivo (do 20 % izotopu 235U), středně obohacené palivo (okolo 45 % izotopu 235U) a vysoce obohacené palivo (nad 80 % izotopu 235U). V posledních cca 25 letech se dělení ustálilo pouze na dvě kategorie obohacení: na nízko obohacený uran (LEU – Low-Enrichment Uranium) do 20 % izotopu 235U a na vysoce obohacený uran (HEU – High-Enrichment Uranium) nad 20 % izotopu 235U. Tato hranice je dána především možností zneužití vysoce obohaceného uranu. Zatímco pro energetické účely stačí obohacení do 5 % izotopu 235U, u některých výzkumných reaktorů je výhodnější obohacení vysoké, někdy i přes 90 % izotopu 235U. Takto vysoce obohacený uran je principiálně zneužitelný pro výrobu jaderné zbraně (klasické atomové bomby). V takovém případě je třeba zajistit, aby palivo obsahující vysoce obohacený uran, stejně jako výchozí materiál, nebyly běžně dostupné a aby rovněž nebyla k dispozici snadná možnost jejich přípravy. Toto palivo by mělo být z hlediska nezbytného prostoru pro výrobu, spotřeby energie i potřebného času spolehlivě detekovatelné tak, aby bylo možné proti jeho zneužití včas účinně zasáhnout.
Nové palivo s obohacením nižším než 20 % izotopu 235U a s typovým označením IRT-4M dodala pro reaktor VR-1 ruská společnost TVEL (TeploVydeljajuščije ELementy), výrobcem je NZCHK (Novosibirskij zavod chimičeskich koncentratov). Pod dozorem Mezinárodní agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni bude naopak zpět do Ruska odvezeno dosavadní palivo IRT-3M. Nové palivo nahradilo původní typ paliva s obohacením 36 % izotopu 235U. V roce 1997 bylo palivo zaměněno palivem typu IRT-3M, opět s obohacením 36 % izotopu 235U.
V současné době je ukončen vývoj nového typu jaderného paliva IRT-4M paliva s matricí UO2, v případě matricí UMo (uran-molybden) vývoj pokračuje. Přestože použití této matrice v budoucnu umožní výrazné zvýšení obsahu uranu v palivovém článku, pro reaktor VR-1 palivo IRT-4M s matricí UO2 plně postačuje (s matricí UMo vzhledem k parametrům svého výzkumného reaktoru LVR-15 naopak počítá ÚJV Řež a. s.).

Reaktor VR-1 VRABEC

Školní jaderný reaktor VR-1 VRABEC, byl na katedře jaderných reaktorů FJFI ČVUT Praha poprvé spuštěn 3. prosince 1990. ČVUT v Praze se tak zařadilo mezi několik málo desítek univerzit na světě, které mají obdobné zařízení pro výuku posluchačů a případně i výzkum k dispozici. V trvalém provozu je od 1. ledna 1992. Reaktor VR-1 postavila FJFI ČVUT v Praze, rozhodující část reaktorové technologie dodala ŠKODA Jaderné strojírenství Plzeň, stavební část (základy reaktoru, stínění a nezbytné úpravy v reaktorové hale) zabezpečily tehdejší Pozemní stavby Praha. Projekt reaktoru zpracoval Chemoprojekt Praha.
Reaktor VR-1 je lehkovodní (H2O) reaktor bazénového typu o nominálním tepelném výkonu 1 kW, krátkodobě 5 kW. Reaktor je moderně uspořádán jako „dvoubazén“. Jeho nádoby H01 (reaktorová) a H02 (manipulační) jsou propojeny uzavíratelným koridorem. Aktivní zóna je složena z palivových článků ponořených ve vodě (v závislosti na geometrickém uspořádání a druhu experimentů, které se v dané době v reaktoru provádějí, jich bývá 15 až 20). K regulaci a bezpečnému odstavení reaktoru slouží absorpční tyče UR-70 obsahující Cd absorbátor, který spolehlivě pohlcuje zpomalené (tepelné) neutrony. Aktivní zóna je umístěna v nerezové válcové nádobě HO1 (bazénu), který je zaplněn demineralizovanou lehkou vodou; ta zpomaluje neutrony, vrací zpět část neutronů unikajících z aktivní zóny, odvádí vznikající teplo a působí jako biologické stínění. Vzhledem k malému výkonu reaktoru je teplo odváděno pouze přirozeným prouděním vody v bazénu a chlazení pomocí čerpadel není nutné.
Školní reaktor VR-1 slouží především k výuce studentů ČVUT FJFI Praha. Na reaktor přicházejí studenti z cca 12 fakult z ČR i ze zahraničí. Celkově se zde při výuce vystřídá ročně okolo 200 až 250 studentů.
Úlohy řešené na reaktoru jsou součástí výuky či vědeckovýzkumné činnosti a slouží i pro potřeby přípravy specialistů české jaderné energetiky. Reaktor přitom využívají jak tuzemské, tak i zahraniční instituce. V současné době na něm mohou studenti absolvovat více než 20 různých experimentálních úloh, od nácviku spouštění a provozu reaktoru, přes měření jeho základních parametrů (reaktivita, kalibrace řídicích tyčí, kritický stav, rozložení výkonu apod.), až po cvičení v dekontaminaci, dozimetrická měření a technické úlohy zaměřené na stanovení parametrů moderátoru. Experimentální úlohy, prováděné na reaktoru v rámci výuky studentů nebo přípravy provozního personálu jaderných elektráren, se týkají čtyř základních oblastí: studia základních neutronově-fyzikálních jevů v reaktoru, specializovaných provozních reaktorových úloh, dozimetrických úloh a ostatních typů experimentů z jaderného oboru. Typická pro reaktor je i výuka zaměřená na budoucí provozní personál našich jaderných elektráren. Výzkumná činnost je limitována relativně velmi malým výkonem reaktoru, ale jak ukázal dosavadní provoz, uskutečnilo se několik velmi zajímavých experimentů zdaleka ne spojených pouze s ověřováním nových nebo inovovaných pedagogických a experimentálních úloh.
Na reaktoru se během roku vystřídá i 1500 až 2000 návštěvníků exkurzí. Nejčastěji přicházejí středoškoláci, většinou celé třídy. Hodně návštěvníků zaznamenávají fakultní dny otevřených dveří. Exkurze souvisejí i s různými kurzy či cykly přednášek.
Provoz školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC uprostřed města umožnily bezpečnostní analýzy, které vzaly v úvahu především prakticky nulový výkon reaktoru a vysoký stupeň jeho bezpečnosti. Obdobně situované výzkumné reaktory najdeme např. i ve Vídni, Budapešti i jinde. Jak uvádí vedoucí katedry jaderných reaktorů profesor Karel Matějka, „i na exkurzích se dá podle otázek a zájmu poznat, že bezpečné využívání jaderné energie přestává být pro mladou generaci zásadní problém.“

Životnost paliva do roku 2020

Na reaktoru VR-1 je po celou dobu jeho provozu palivo fyzikálně čerstvé. I když v něm dochází ke štěpení jader izotopu 235U, jedná se o tak malou míru, která nedovoluje toto palivo klasifikovat jako použité či vyhořelé. Z hlediska „využití“ tedy není nutné palivo na VR-1 měnit. Jeho životnost je dána pouze korozní odolností v prostředí aktivní zóny. Lze předpokládat, že palivo vydrží v reaktoru VR-1 až do konce předpokládané životnosti reaktoru, tj. do roku 2020.
I když se stále využívá stejné palivo, podle aktuálního programu VR-1 se mění uspořádání aktivní zóny a tím i počet palivových článků. Pro provoz reaktoru je třeba cca 14 až 20 palivových článků, ostatní palivo je uloženo v tzv. chránilišti v nádobě H02 (jde o zařízení umožňující bezpečné uložení paliva např. v průběhu změny konfigurace aktivní zóny nebo při kontrolách nádoby H01) nebo ve skladu čerstvého paliva.
Za dobu existence VR-1 se v reaktoru palivo měnilo pouze jednou, když ve spolupráci s ÚJV Řež došlo k záměně paliva typu IRT-2M za palivo typu IRT-3M. Záměna paliva typu IRT-3M za nízko obohacené palivo typu IRT-4M je tedy v pořadí druhá. V případě, že by bylo třeba reaktor VR-1 vyřadit z provozu, palivo by bylo přednostně převezeno do ÚJV Řež.
Jaderné nízko obohacené palivo typu IRT-4M, které od podzimu tohoto roku zajišťuje provoz VR-1, je geometricky záměnné s dosavadním palivem IRT-3M (nepatrně se liší pouze v tloušťce trubek a vodních mezer). Palivo se dodává v osmi–, šesti– a čtyřtrubkové verzi; pro VR-1 bude základní verzí osmitrubkové a šestitrubkové řešení palivových článků, které umožňuje instalaci řídicích tyčí. Jednotlivé trubky mají čtvercový tvar se zaoblenými rohy. Palivo je sendvičového typu a každá trubka se skládá z vnitřní části (matrice), tvořené slitinou UO2 s Al, pokrytou z obou stran hliníkem. V osmitrubkovém článku je přibližně 300 g izotopu 235U, tedy celkově 1500 g uranu.
Palivo je určeno do výkonového výzkumného reaktoru moderovaného a chlazeného lehkou vodou (demineralizovanou H20). Z jednoho článku lze při nuceném chlazení odvádět výkon vyšší než 1 MW. Celková výška palivového článku je 880 mm, krok mříže aktivní zóny 71,5 mm, délka palivové části cca 600 mm.
Kromě Ruska se palivo pro výzkumné reaktory vyrábí i ve Francii (patrně největším výrobcem paliva pro výzkumné reaktory je firma CERCA), dále v USA, Velké Británii, Brazílii, Argentině, Jižní Koreji, Kanadě, Japonsku a v dalších státech.
Jaderné palivo se přepravuje letecky, vlakem, lodí nebo automobilem, a to ve speciálních kontejnerech. Kontejnery zajišťují bezpečnou podkritičnost za všech podmínek, předepsanou odolnost proti pádům a předepsanou požární odolnost. Palivo se přepravuje pod policejní ochranou, trasy a termíny přepravy se utajují.

Palivo od TVEL používá každý šestý jaderný reaktor ve světě

Korporace TVEL (Teplo Vydeljajuščije E Lementy) vznikla v roce 1996. Je monopolním výrobcem jaderného paliva v Ruské federaci a jedním ze světových lídrů v této oblasti. Palivo vyrobené a dodané touto korporací používá 76 energetických (17 % světového trhu) a více než 30 výzkumných reaktorů ve 13 státech světa včetně České republiky. Veškeré akcie TVEL patří Ruské federaci.
Korporace představuje 15 dceřiných společností jaderně–palivového komplexu Ruska a pomocné infrastruktury, kterou zastřešuje centrální společnost TVEL. Mezi dceřinými společnostmi TVEL najdeme společnosti reprezentující jaderný průmysl s více než padesátiletou tradicí, jako např. „Mašinostroitejnyj závod“ v Elektrostali (Moskevská oblast), „Novosibirskij zavod chimkoncentratov“ (Novosibirsk) a „Čepeckij mechaničeskij zavod“ (město Glazov v Udmurtské republice), nebo největší závod na těžbu přírodního uranu „Priargunskoe proizvodstvennoe gornochimičeskoe obedinenie“. TVEL má hlavní zastoupení na Ukrajině a na Slovensku, celkem zaměstnává více než 46 tisíc lidí.
Do korporace patří společnosti, které se zabývají aktivitami od těžby přírodního uranu a jeho úpravy přes výrobu jaderného paliva a obchod (včetně exportu) až po vědecko-technický výzkum v dané oblasti. Jaderné palivo vyráběné v TVEL se vyznačuje vysokým mezinárodním standardem. Je vhodné pro provoz energetických reaktorů typu VVER-1000, VVER-440, PWR, VWR, RBMK-1000, RBMK-1500, EGP-6, BN-600 a dále reaktorů vědeckovýzkumných. S palivem společnosti TVEL pracují všechny ruské jaderné elektrárny, výzkumné reaktory i transportní reaktory plavidel mořské flotily. Kromě pozice lídra na tradičních zahraničních trzích (na Ukrajině, v Bulharsku, Maďarsku, na Slovensku, v Česku, Finsku, Arménii a Litvě, tj. všude, kde pracují elektrárny vybavené zařízením ruského typu), rozšiřuje TVEL svůj ekonomický vliv i na západoevropských a asijských trzích. Jaderné palivo vyrobené v závodech korporace TVEL v současné době používají jaderné elektrárny v Německu, Švýcarsku, Švédsku, Nizozemí, Číně a Indii.
Kromě hlavního produktu dodává korporace na ruský i světový trh také zirkon, lithium, kalcium a další materiály. Portfolio služeb TVEL doplňují služby spojené s procesem licencování, vědeckovýzkumnou činností související s využíváním jaderného paliva včetně garancí provozu aktivních zón jaderných elektráren.
Rozvoj korporace dokládá růst finančních a ekonomických ukazatelů, které jsou v mezinárodním měřítku plně konkurenceschopné. V roce 2004 dosáhl oproti předchozímu roku růstu produkce o 13,3 % (31 mld. rublů), růstu aktiv o 24 % (více než 25 mld. rublů) a růstu kapitálu o 14 % (včetně rezerv 25,3 mld. rublů). Čistý zisk v roce 2004 představoval 4,58 mld. rublů. Export produkce vzrostl o 16,7 %. V současné době se export podílí na celkové produkci 67 %.
Velký význam přikládá vedení korporace programu „Uran-TVEL“, tj. rozvoji těžby přírodního uranu. V roce 2004 společnosti korporace TVEL vytěžily 3,3 tis. tun uranu, v roce 2020 se plánuje těžba 7,5 tis. tun. Na geologický průzkum věnoval v roce 2004 TVEL 51,5 mil. rublů.
Podle hlavních ruských ratingových agentur patří TVEL mezi padesát nejúspěšnějších průmyslových firem Ruska. V roce 2005 se TVEL umístil podle časopisu Expert Magazine na 39. místě v TOP 400 nejlepších ruských firem.

autor