Tranzistorové rádio: 50 let

Člověk | 19.10.2004

Před 50 lety, 18. října 1954, představila americká firma Texas Instruments první komerčně vyráběný model tranzistorového rádia.

Tranzistorové rádio Regency TR-1, první kapesní rádio na světě, jak hlásala decentní reklama, bylo vyvinuto firmou Texas Instruments a uvedeno na uvedeno na trh výrobní společností I.D.E.A. Corp. v polovině října z čistě prozaických důvodů: aby se stalo lákadlem pro vzdouvající se vlny předvánočních nákupů. Historicky první komerčně vyráběný „tranzistorák“ bylo lze pořídit za baťovskou cenu 49,95 dolarů (což je s ohledem na inflaci dnešních asi 335 dolarů). Z inovace se stala událost, o níž informovala všechna média, včetně listů The New Your Times a The Wall Street Journal. Byl to nepochybný úspěch. Do Vánoc se prodalo na 100 tisíc kusů malých kapesních rádií. Ačkoli firma Texas Instruments záhy ztratila zájem o tento spotřebitelský segment a soustředila se na vývoj kalkulaček, výrobu tranzistorových rádií brzy převzaly jak jiné americké, tak i evropské (Phillips) a japonské firmy (Sony). Tranzistorová rádia se brzy staly neodmyslitelnou součástí denního života a dalo by se říci, že utvářela životní styl druhé poloviny 20. století.

TR-1 vyvinul Richard C. Koch a vyrábělo se v Indianopolis (I.D.E.A. Corp., Industrial Development Engineering Associates, Indianopolis), zpočátku ve čtyřech barevných klonech (černá, šedá, červená a bílá) – později přišly i další barvy. Základní komponenty, tedy tranzistory, dodávala firma Texas Instruments, Ins. (TI, Dallas). Rádio se záhy po uvedení na trh dočkalo nadšených recenzí nejen v denním tisku, ale i v odborných a populárně vědeckých časopisech (Science and Mechanics, Popular Electronics).

Za skutečností, že z rádií mohly zmizet elektronky, stojí významný fyzikální objev, který v Bellových laboratořích učinil v roce 1945 tým výzkumníků pod vedením W. B. Schockleyho. Tato skupina vědců zjistila, že pokud se k atomům některých polovodičových krystalů přidá drobné množství nečistoty, tyto atomy buď přebytečné elektrony přiberou, nebo podle druhu nečistot ztratí, přičemž na místě těchto elektronů vzniknou díry. Je-li takový krystal umístěn do elektrického pole, záporně nabité elektrony skočí na kladně nabitou elektrodu, nebo totéž učiní elektronové díry. Výsledkem je v obou případech jednosměrný proud, kterého lze využít podobně jako u elektronky k zesílení náboje nebo jako spínače. A to v důsledku toho, že účinek tohoto proudu lze reprodukovat rychlostí, jež se vyrovná rychlosti přepínání pole působícího na krystal. Jednoduše řečeno, nové zařízení, které dostalo název tranzistor, zastává funkci elektronky. A protože tranzistor je tvořen především z pevného kusu krystalu, je také mnohem menší a odolnější než vakuová trubice elektronky, navíc vydrží déle a spíná rychleji. Zrodila se tranzistorová fyzika, o jejímž obrovském uplatnění není třeba hovořit. W. Shockely, společně s J. Baardenem a W. Brattainem, obdrželi v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku – za výzkum polovodičů a objev tranzistorového efektu. To už ale v mnohých amerických i evropských domácnostech, ba i na ulicích hrála tranzistorová rádia ostošest.

Obrázky: