***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Z dochovaných stop lze často získat informace o obsahu kyslíku, hloubce dna, teplotě či slanosti pravěkého oceánu, a to dokonce i tehdy, když neznáme přímo původce stop. Stopy po lezení živočichů se dokonce dochovaly již z prekambria, konkrétně z fauny Ediacara. Na opačném konci časové škály se nachází nález stop tří kráčejících australopitéků.
Největší zastoupení mají v prvohorách stopy, které se tradičně připisují lezení trilobitů, ale jejich původci zřejmě mohli být i jiní členovci. Již od konce prekambria nalézáme také hvězdicovité stopy, které bývají pokládány za otisky hvězdic a hadic (zde je ale drobná nejasnost, protože tyto organismy jsou jinak známy až od ordoviku – to se mimochodem stává i v dalších případech, že nález stop předchází nálezu vlastních fosílií). V mělkovodních usazeninách nalézáme rýhy, které zanechaly ploutve ryb. V devonu se objevily také první stopy pětiprstých noh nejstarších obojživelníků (zde však stáří prvních „stop“ s dalšími paleontologickými nálezy souhlasí). Z druhohor je známa řada stop dinosaurů.
Zvláštní druhem stop jsou takové, které vznikly jako důsledek požírání, respektive přehrabávání a filtrování substrátu – jedná se obvykle o jakési „chodby“ vyvrtané v materiálu. Tyto útvary známe od prekambria a většina z nich se přisuzuje červům či kroužkovcům.
Taktéž od prekambria jsou známá první doupata. Kromě červů je od konce prvohor identifikujeme s korýši (ophiomorfa jsou např. doupaty desetinohých korýšů). Z třetihor jsou známy také fosilizovaná hnízda hmyzu (vosí hnízdo apod.).
Zdroj: Martin Košťák: Dávný svět zkamenělin, Granit, Praha, 2004
