Původní inspirací k tomuto článku byl text, který se objevil v Hospodářských novinách. Popisoval, jak australští vědci začali očkovat ovce a kozy proti jisté bakterii, která v žaludcích a střevech produkovala methan.
Vznik methanu přispíval k plynatosti zvířat a tím zhoršoval míru vstřebávání dalších látek (aneb menší přírůstky na váze). Methan se také podílí mnohem více na skleníkovém efektu než oxid uhličitý, proto bylo potření methan produkujících bakterií motivováno údajně i bojem proti globálnímu oteplení. K tomu však člověka s chemickým vzděláním nutně napadne poznámka, že zatímco jednou vyprodukovaný oxid uhličitý je v atmosféře relativně stálý, většina methanu stejně zreaguje s kyslíkem – ostatně i proto je ho v atmosféře tak málo od chvíle, kdy se před miliardami let objevil volný kyslík. Je proto otázkou, nakolik množství methanu v atmosféře vůbec souvisí s jeho pozemskou produkcí.
Nicméně metody směřující k úpravě bakteriální fauny, která se uplatňuje při trávicích procesech, jsou velmi zajímavé. Například lidskému metabolismu by (alespoň na první pohled) vysloveně prospěly bakterie zpracovávající celuózu, která je pro nás v důsledku nepřítomnosti příslušných enzymů nestravitelná (druhou a kontroverznější možností by bylo zabudování syntézy enzymu celuázy přímo do lidského genomu – zásah na úrovni mikroorganismů je jednodušší v tom, že tyto by v případě potřeby bylo možné opět zahubit). V budoucnu by se mohly uplatnit i baktérie schopné specificky detoxikovat určité jedy či látky jinak pokládané za nežádoucí – např. cholesterol.
Na podobném principu by mohly fungovat i nanomechanismy nebiologického typu.
