Student World

Znamenají malé biotechnologické firmy hrozbu pro obří farmaceutické koncerny? Jak je snadné získat kapitál na projekty tohoto typu? Kde v biotechnologii leží skutečně peníze? Jak se liší situace v USA, západní Evropě a v ČR?
Na otázky odpovídá Michael Štorek. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě pražské Univerzity Karlovy, od roku 1996 žije v USA, kde na Harvard University získal doktorát v oboru biotechnologií – ve své disertaci se zabýval studiem bílkovin vázajících DNA. Nyní působí jako Senior Scientist v biotechnologické firmě Compound Therapeutics.

Biotechnologické firmy dnes mohou fungovat v roli externích vývojových center pro farmaceutické koncerny. Jaké jsou další použitelné obchodní modely?

Ano, většina biotechnologických firem se nyní zaměřuje na vývoj nových léčiv, ať už jde o klasická léčiva či léčiva na bázi bílkovin. Velké farmaceutické koncerny se totiž nyní nacházejí v těžké krizi – mnoha jejich léčivům brzy vyprší patentová ochrana a koncerny nejsou schopny samy vyprodukovat nová. Některé nedávno zavedené přípravky vykazují vážné vedlejší účinky, například Merck musel na podzim roku 2004 stáhnout z pultů lékáren lék Vioxx, který byl s velkou slávou uveden na trh v roce 1999 jako nový protizánětlivý přípravek, který narozdíl od klasického acylpyrinu nezpůsobí zažívací potíže. To se ukázalo pravdou, ale při dlouhodobém podávání Vioxx zvyšoval riziko kardiovaskulárního onemocnění.
Další obor působnosti pro menší biotechnologické firmy představuje vývoj a implementace nových postupů, např. pro sekvenování DNA či pro analýzu genetických variací.

Mají dnes nějaké obchodní využit í surová genetická data, tj. třeba sekvence DNA nebo aminokyselinové složení bílkovin?

Sekvence DNA a jejich variace v populaci byly patentovány především v USA a nyní představují podstatnou část intelektuálního vlastnictví některých biotechnologických firem. Problémem je určit, která sekvence bude mí t komerční význam a která nikoliv. V USA dnes každopádně převládá přístup co možno nejširší patentové ochrany – ať je to smysluplné, či nikoliv. Význam surových genetických dat je z obchodního hlediska dnes spíše zanedbatelný.

Žijete v USA. Jaké biotechnologické firmy zde budí největší zájem? U nás je zřejmě nejznámější Celera, především pro svůj podíl na přečtení lidské ho genomu.

Publicita biotechnologických firem se rychle mění. Cena akcií do té doby zcela neznámé firmy se často téměř z ničeho nic zmnohonásobí jen proto, že její produkt postoupil do další fáze klinického testování a tato informace se objevila v médiích.
Na druhou stranu ale pozorujeme i hluboké propady renomovaných firem, pokud nesplní očekávání analytiků či pokud americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA – Food and Drug Administration) zamítne lék, který společnost právě vyvíjí.
Před několika lety byly nejpopulárnějšími firmami Amgen a Biogen, po nástupu agresivní reklamy Craiga Ventera se pozornost obrátila k Celeře; Venter, někdy pasovaný za Billa Gatese biotechnologií, byl jejím výkonným ředitelem. Protože ale surová genetická data nemají takový komerční potenciál, jak se původně soudilo, začala se také Celera nyní orientovat na vývoj léků . Craig Venter v souvislosti se změnou strategie Celery ze své funkce odstoupil a dnes se angažuje v projektu, jehož cílem je syntéza umělého organismu.
Na výsluní nyní stoupá firma Genentech, která v poslední dob ě pod značkou Avastin úspěšně uvedla na trh léčivo, které blokuje růst cév živících nádor.

Co si myslíte o kritice, kterou je americký Úřad pro potraviny a léčiva stíhán za údajnou nepružnost, se kterou zpomaluje schvalování nových léků?

FDA se dnes potýká s ohromným odlivem zaměstnanců, kteří mohou získat mnohem lepší platové ohodnocení v soukromém sektoru. Noví zaměstnanci musejí být zaučeni a dozorováni a to se odráží ve zpomaleném procesu schvalování nových léčiv. V historii se ale taková pomalost už nejednou vyplatila – např. FDA neschválila lék thalidomid (též známý pod jménem Contergan). V západní Evropě byl thalidomid používán na potlačení těhotenské nevolnosti, ale jeho vedlejším účinkem bylo znetvoření lidských plodů.

Vývoj nových léků se realizuje současně laboratorními i klinickými testy a počítačovými simulacemi. Kde se dnes počítačové simulace uplatňují především?

Počítačové simulace hrají určitou úlohu při modelování struktur nových léčiv, pokud je známa struktura cílového receptoru. Velký problém ale spočívá v dynamice těchto struktur, která je nyní modelováním jen těžko postižitelná.
Mnohem významnější roli mají dnes simulace v prognózách farmakokinetiky léčiv (tedy jak se léčivo vstřebává, rozděluje, metabolizuje a vylučuje z organismu). Na základě farmakokinetiky léčiva v myších, krysách a opicích je možné poměrně přesně předpovědět jeho chování v lidském organismu.

Kde se nacházejí hlavní centra biotechnologického výzkumu (firmy i univerzity)? V kterých dalších zemích vyjma USA se biotechnologie rozvíjejí nejrychleji?

Biotechnologické firmy jsou obvykle lokalizovány tam, kde se nachází rizikový kapitál, který zrod těchto firem často financuje. Mnohé firmy začínají s několika desítkami zaměstnanců, ale výrazně expandují po úspěšném vstupu na burzu či po uvedení první ho produktu na trh. V USA jsou biotechnologie soustředěny především v Bostonu (Massachusetts), San Diegu a San Francisku (Kalifornie), Seattlu (Washington), v Raleighu a Durhamu (Severní Karolína) a v New Jersey.
Co se týče dalších států: Biotechnologie se úspěšně rozvíjejí v Německu, Irsku a Velké Británii. V České republice existuje několik prvních vlaštovek, ale domnívám se, že máme na víc. Domácí firmy omezuje především nedostatek rizikového kapitálu (biotechnologický sektor je známý vysokými náklady) a omezené možnosti primární emise akcií (IPO) na domácím trhu.
Agentura CzechInvest se snaží přitáhnout zavedené zahraniční biotechnologické firmy i do České republiky. Bývalý předseda této agentury a nynější vicepremiér Martin Jahn v minulosti často hovořil o nutnosti rozvoje farmaceutického průmyslu v ČR. Rozhodně máme dostatek kvalifikované pracovní síly, která dnes není zcela využita. Bohužel se však opakuje známý trend – firmy využívají ČR pro levnou produkci, ale výzkum a vývoj si ponechávají v západní Evropě či USA.

Nakolik je příklad domácí firmy Zentiva, která v roce 2003 dokonce upsala své akcie na pražské burze, atypický?

Zentiva vyrábí takzvaná generika, tedy léčiva vyvinutá jinými firmami, jejichž patentová ochrana již vypršela. Firma se bohužel pří liš nezabývá vlastním výzkumem, což je dle mého názoru škoda. Na druhé straně – dobře víme, kolik vývoj nové ho léčiva stojí. Je to v řádu 300 až 800 milionů dolarů.

Jaké další české biotechnologické firmy získaly podle vašich informací přízeň investorů? Fond rizikové ho kapitálu Cash Reform například v roce 2001 investoval do biotechnologické společnosti IQA.

Firmu IQA jsem v roce 2002 osobně navštívil a měl jsem z ní velmi dobrý dojem. Společnost se zaměřuje na první fázi klinických zkoušek. IQA ovšem není jediná. Další zajímavou firmou je podle mé ho názoru BioVendor – společnost dováží diagnostické soupravy, ale i vyvíjí a vyváží vlastní detekční soupravy pro nově identifikované bílkoviny. Kéž by bylo v ČR takových firem více.

Lze říci, že biotechnologický trh je dnes v krizi? Jaká je nálada investorů? Očekávají se krachy připomínající osud řady internetových firem na přelomu tisíciletí?

V současné době doznívají potíže celé americké ekonomiky z let 2001-2003. Srovnání biotechnologického indexu v rámci NASDAQu s NASDAQem jako celkem vyznívá ale příznivě , biotechnologické akcie byly zasaženy méně než jiná odvětví moderních technologií. Došlo k některým bankrotům, ne však v míře, kterou známe z doby kolapsu internetových start-upů.

autor Pavel Houser