Student World

Vesmír se bude rozpínat do nekonečna nebo se zhroutí zpět do singularity. K těmto dvěma variantám konce vesmíru se nyní přidává další. Na konci času bude vesmír roztrhán. Nejprve dojde na galaxie, následovat budou hvězdy, planety a nakonec i elementární částice.

Zdá se vám tato teorie šílená? Pak nejste sami, dokonce i její autor, Robert Caldwell z Dartmouth University, připouští, že je to "pořádně fantastická možnost". Spolu se svými kolegy Marcem Kamionkowskim a Nevinem Weinbergem (oba z Caltechu) k ní dospěl vlastně náhodou. Původně totiž modelovali kolaps obřích oblaků hmoty s cílem vytvořit galaxii. Do svých modelů přidávali různé množství temné energie a zjistili, že ta v některých případech naopak zhroucení oblaku zabránila. V extrémních případech velkého zastoupení temné energie jim modelovaná sféra dokonce explodovala.

Rychlost rozpínání vesmíru se rovnoměrně zvyšuje. Tento fakt je dnes přijímán většinou kosmologů díky přesným měřením provedeným v posledních letech. O temné energii se předpokládá, že způsobuje toho urychlování, tedy je jakousi antigravitační silou. O její podstatě se toho ovšem ví velmi málo. Je možné, že se jedná o zcela novou, pátou fundamentální sílu. Pravděpodobněji je tato odpudivá síla "pouze" jiným projevem gravitace v přítomnosti temné energie. A konečně, temná hmota a temná energie spolu mohou také souviset.

Připomeňme si jen, že podle nedávno zveřejněných měření mikrovlnného anizotropního záření kosmického pozadí oblohy provedeného družicí WMAP, připadají z celkové hmoty vesmíru jen 4 procenta na normální hmotu, 23% na hmotu temnou a zbývajících 73% na temnou energii.

Vesmír se rozpíná s konstantním zrychlením. Caldwell a jeho kolegové se zamysleli nad možností, kdyby i toto samotné zrychlení rostlo. Došli k závěru, že v takovém případě by rychlost rozpínání nakonec převážila gravitaci (což platí i pro případ konstantního zrychlení) a v posledních okamžicích i interakce držící pohromadě elementární částice. Temná energie roste s časem a rozpínání se stane tak rychlým, že nakonec roztrhá všechny vázané objekty. Nejdříve to budou kupy galaxií, následovány galaxiemi, hvězdami, planetami a nakonec dojde na veškerou hmotu.

Tým dokonce vypracoval časový scénář tohoto způsobu zániku vesmíru. Mělo by k němu dojít za 20 miliard let. Jednu miliardu let před koncem se jednotlivé galaxie vzdálí natolik, že přestanou být navzájem viditelné. V momentě, kdy totéž potká hvězdy v Galaxii, bude vesmíru zbývat 60 miliónů let. V té době už nebudou na noční obloze pozorovatelné žádné hvězdy. Tři měsíce před koncem se odpoutají planety od Slunce. Pouhých 30 sekund před koncem bude explodovat naše Země. A pak už dojde k rozbití atomů a posléze i jejich jader. V tento moment zbývá vesmíru už jenom 10^19 sekundy. Nezbude nic, zdá se, že nastane opravdu definitivní konec.

Ostatní kosmologové teorii přijímají jako zajímavou možnost a zároveň poukazují na její velmi nízkou pravděpodobnost. Snad ještě v tomto desetiletí by měla odstartovat družice SNAP, která bude detailně měřit vzdalování tisíců supernov. Vědci si od ní slibují, že se dozví více o tom, jak se temná energie vyvíjí s časem. Rovněž WMAP bude nadále měřit kosmické pozadí. Oba projekty přinášejí naději, že o definitivním osudu vesmíru můžeme mít jasno už relativně brzo.

autor Pavel Koten