Matematik Max Tegmark, sám sebe prohlašující za žáka Platónova, položil velmi zajímavou otázku týkající se vztahu matematiky a fyziky: je matematika pouhá extrapolace fyzikální reality a nebo je svět prostě matematický? Jak je jinak možné vysvětlit, že je matematicky vůbec popsatelný?
Tegmarkova katedrála je prostě soustavou různých matematických položek, systémů, algeber a množin. Otázka zní, jaké z těchto položek, pokud vůbec nějaké, odpovídá náš fyzikální vesmír. Podle Tegmarka to však vůbec neznamená, že ty ostatní by neexistovaly. Spíše jen jeden (např.) z matematických systému je navíc vybaven tak prchavou vlastností, jako je "fyzikální existence". Políček v Tegmarkově katedrále je nekonečně mnoho, musejí pouze splňovat požadavek vnitřní bezrozpornosti.
Tegmark se domnívá, že pokud bude vypracována fyzikální teorie všeho, bude podobná jako jeho model. Předloží nám sadu potenciálně možných světů, nikoliv však odpověď na otázku, proč existuje právě ten náš. Poněkud ztrivializováno, můžeme například objevit, že všechny světy "musejí" vyhovovat určité diferenciální rovnici. Počáteční podmínky z ní však nikterak nevyplynou, ty budeme nuceni sami změřit či jinak vypozorovat z reality kolem sebe.
Tegmark však soudí, že jeho teorie všeho je lepší než modely fyziků, protože je ještě obecnější. Opět pak dojde samozřejmě na řešení otázky, zda ostatní "matematicky přípustné" vesmíry mohou existovat někde jinde. A zda si jejich existence může někdo povšimnout, tedy zda umožní vznik inteligentního pozorovatele. Tegmark tvrdí, že ke vzniku inteligence jsou zapotřebí tři vlastnosti systémů: dostatečná složitost, předpověditelnost a stálost.
Nastíněné otázky souvisejí s balíkem problémů, které se kupí na různé verze antropických principů. Popravdě řečeno, jde však o koncepce dosti kritizovatelné – když se např. tvrdí, že ke vzniku inteligence je potřebný právě třírozměrný prostor, už se přesně neříká, co se tím myslí a jak to souvisí se superstrunovou teorií a s rozměry roztáhlými donekonečna nebo smrštěnými.
Tato otázka se z jiného úhlu pohledu řešila i v souvisejícím článku o tom, nakolik je věda založena na empirickém pozorování a nakolik spíše na myšlenkových experimentech.
(Zdroj: František Koukolík: Machiaveliánská inteligence, Makropulos, Praha, 1999)
