Travis Knepp z Purdue university se nyní na celý problém podíval podrobněji. Experimentálně zjistil, že to, co ovlivňuje tvarování vločky při růstu krystalku ledu, je zejména tenká povrchová vrstva kapalné („quasi-liquid“) vody, respektive její tloušťka – a ta zase závisí mj. na teplotě a vlhkosti okolního prostředí. Proto změnou teploty při tuhnutí ledu můžeme změnit i podobu krystalků ledu/sněhových vloček. Nicméně nějaká vrstvička kapaliny je na pevné fázi prý vždycky, i hluboko pod bodem mrazu, což má souviset i s tím, že se na ledě můžeme (ke své radosti i zhoubě) klouzat.
A jak to souvisí s ozonem a čím je to dále zajímavé? Ačkoliv ozon je ve vysokých koncentracích (smog) škodlivý, hraje důležitou roli nejen „nahoře“ ve stratosféře v ozonové vrstvě, ale i v nižších vrstvách atmosféry – přispívá k její schopnosti samočištění. I zde ho přitom celkově ubývá, bez ohledu na místní zvýšené koncentrace.
A právě i reakce, které odstraňují ozon z atmosféry (organické látky z emisí ho redukují např. na peroxidy), opět probíhají především v tenké kapalné vrstvě na krystalcích ledu. Intenzita těchto reakcí odpovídá velikosti aktivního povrchu, tj. tvaru vločky. Pokud tedy lépe porozumíme chování ledu, umožní nám to i hlubší pochopení chování celé atmosféry.
Zdroj: ScienceDaily
