Student World

V přírodě občas vyhyne nějaký druh. Při katastrofách většího rozsahu vymírá druhů více. Jaká je pravděpodobnost, že v takovém případě vezme za své nejen druh, ale i vyšší taxonomické jednotky – rody, čeledě, řády, třídy…?

V první řadě se samozřejmě naskýtá otázka, zda má biologická systematika v oblastech nad pojmem druhu nějaký vnitřní smysl a nebo je pouze naší pomůckou a mohla by být de facto libovolná. Pokud pomineme důsledně kladistickou taxonomii odvozenou od evolučních stromů, současná systematika toho zase tolik nevypovídá o skutečné příbuznosti jednotlivých druhů. Nedávno například ukázala analýza genomů rostlin, že některé plavuně a přesličky mají blíže k určitým kapradinám, než jaké jsou rozdíly mezi kapradinami navzájem; příslušné rozdělení tedy nedává smysl.
Nicméně alespoň rámcový vztah mezi systematikou a evoluční příbuzností přesto existuje. Nakolik je vymírání druhů náhodné a nakolik spíše soustředěné na celé skupiny?
Pokud by vymírání bylo skutečně důsledně náhodné, pak i při vymření řekněme 70 % všech druhů by bylo velmi málo pravděpodobné, že by vymřely i celé rody či čeledi -minimálně v těch početnější by mělo něco zbýt (je ovšem pravda, že u současných savců najdete asi v polovině rodů pouze jediný druh). Nicméně minimálně občas dochází k opaku, vyhynula i řada taxonů velmi početných, dinosauři, trilobiti apod.
Z této skutečnosti zřejmě vyplývá závěr, že ani velká vymírání nejsou tak docela náhodná, ale vykazují určitou výběrovost – vymřou přednostně organismy spolu příbuzné. To samozřejmě neznamená, že ona výběrovost se neprojevuje i řadou jiných způsobů – při oteplení zmizí nika jedinců obývajících póly a tito zřejmě všichni vymřou bez ohledu na to, zda jsou nějak evolučně příbuzní. Raup tyto vztahy podrobně analyzuje a hledá odpověď na otázku "špatné geny – nebo smůla"? Do určité míry samozřejmě platí oboje, jde však o to, jaký je vztah mezi těmito faktory a jak se mění v místě a v čase. I když velká vymírání představují katastrofy kosmické povahy a mají jen dost málo společného se selekčními tlaky, které působí za normálních podmínek, přesto nefungují úplně slepě jako ruleta.
Zajímavé v této souvislosti je, že křivku vymírání lze extrapolovat ještě na druhou stranu. Pokud při hromadném vymírání například vymizí 38 % rodů a 70 % druhů, jaké bude toto číslo v případě jedinců? Navíc se odhaduje, že při největší katastrofě v období permu zmizelo z povrchu zemského až 90 % všech tehdy žijících druhů. David Raup z tohoto důvodu soudí, že výraz vymírání je spíše eufemismus; případnější by bylo hovořit o vybíjení či zabíjení. S tím samozřejmě souvisí otázka, do jakého časového horizontu byla velká vymírání ve skutečnosti roztažena. Bylo to tak, že dinosauři byli při katastrofě skutečně vybiti, nebo vymřeli postupně prostě tak, že počet nově narozených jedinců dlouhodobě nepostačoval vyvážit množství úmrtí?

(Zdroj: David Raup: O zániku druhů, Lidové noviny, Praha, 1995)

autor Pavel Houser