Podobný účinek má ale i mnohem jednodušší látka.
Živé organismy se před zmrznutím chrání proteiny, glykoproteiny nebo polysacharidy. Někdy obsahují hydrofilní a hydrofobní část, ale není to pravidlem. Rovněž mechanismy účinků jsou různé – tu prostě snižují bod tání roztoku, jindy povolí pouze vznik tak malých ledových krystalků, které buňku nepotrhají (a ty se nezmění na velké ani časem, tj. látka musí také bránit rekrystalizaci ledu).
Látky získávané z živých organismů i jejich syntetické ekvivalenty jsou každopádně drahé. Vědci z CNRS/Saint-Gobain a univerzity Claude Bernarda v Lyonu nyní zjistili, že podobně překvapivě funguje i jednoduchá molekula, zirkonium acetát ((CH3COO)xZr, z anglického názvu bohužel není jasné oxidační číslo zirkonu, může být 2, 3 nebo 4). Jednak přirozeně trochu snižuje bod tání roztoku (to dělá cokoliv rozpuštěného, i obyčejná sůl, ta ovšem nikoliv pár molekulami), ale především mění vlastnosti ledových krystalků – ty se stávají homogenní a tvoří se jen malé útvary. Navíc je stabilní (na rozdíl od složitých organických látek se nebude denaturovat, přecházet do koloidní formy apod.), lze snadno a levně připravit.
Uplatnění? V buňkách (třeba se skutečně jednou dočkáme nedestruktivní hibernace), ale i jinde. Námraza nám vadí na křídlech letadel, na silnicích, ledové krystalky nechceme ani v některých mražených potravinách, protože narušují texturu jídla.
Octan zirkonia se výrazně liší od složitých molekul a jak/proč vůbec funguje, to se v tuto chvíli neví. Každopádně může být inspirací pro hledání dalších látek s podobnými vlastnostmi.
Zdroj: ScienceDaily
