Student World

Roger Penrose uvádí, že obtížně pochopitelné úseky kvantové mechaniky neboli "tajemna" jsou dvojího druhu. Sám je označuje jako tajemna Z a tajemna X (neboli Záhady a paradoXy). S tajemny typu Z se prostě budeme muset naučit žít protože experimenty jednoznačně ukazují, že svět se takto chová. Do této kategorie jevů patří např. vlnově-částicový dualismus či nelokální efekty typu EPR paradoxu. Tajemna X jsou podle Penroseho ovšem dokladem vnitřního rozporu, který provází současnou kvantovou teorii.

Podobně jako Einstein, i Penrose se domnívá, že současná kvantová teorie je chybná, respektive neúplná. Penrose zde operuje známým případem Schroedingreovy kočky a paradoxem měření. Neboli: Kdy vlastně přestávají platit kvantová pravidla a nastupují ta klasická? Jakým způsobem a na jaké úrovni přesně se jedna fyzika vynořuje z druhé? U jakého systému má ještě smysl popis jazykem kvantové fyziky, kdy se skutečnost "zlomí" do klasického obrazu?
Penrose se zamýšlí nad tím, proč neexistují stavy vnímání, které by v případě makroskopické Schroedingerovy kočky byly stále superpozicí obou stavů – přitom rovnice popisující celý jev tuto možnost v sobě zahrnují. Kdy vlastně dojde k redukci? Penrose dokonce zavádí tzv. objektivní redukci OR, což je jakási procedura, kterou dosud neznáme a o jejíž podstatě nám kvantová fyzika není schopná nic říct. Stepehn Hawking nesouhlasí, minimálně necítí žádnou potřebu speciálně hledat ono OR.

Zdroj: Roger Penrose: Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl, Mladá fronta, Praha, 1999

Poznámka: Zde by snad mohl vnést trochu světla vývoj v posledních letech, kdy se daří za speciálních podmínek připravovat čím dál složitější, “větší” systémy, které vykazují ještě kvantové vlastnosti – jde o různé Bose-Einsteinovy kondenzáty apod. Zde mizí hranice mezi oddělenými atomy a dostáváme cosi na způsob kvantové směsi, celou soustavu dokážeme popsat jedinou vlnovou funkcí apod.

Velmi zajímavé jsou komentáře Pavla Brože, který (coby poznámky k jinému článku) popisuje problém kvantových vlastností makroskopických soustav:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/page/379FA5E3D807D3DAC1256C3C004925CD?OpenDocument&res=7,5,3

autor Pavel Houser