Student World

Didaktika matematiky je téma poměrně zásadní. Rozhodnutí, zda (či jak) zařadit do matematiky základní školy třeba množiny, se v té či oné míře podepsalo na každém z nás. Paradoxní přitom je, že ačkoliv praktickou užitečnost matematiky nepopírá asi nikdo, zdaleka ne každý už má k tomuto předmětu kladný vztah. Jak to udělat, aby královna věd nebyla přijímána jako nutné zlo? Autoři publikace "Dítě, škola a matematika" naznačují už v předmluvě zaštítěné citáty z díla C. G. Junga, že jejich cílem je podat kostruktivistický pohled na výuku matematiky. Matematika je v pojetí autorů nejen uměním počítat, ale také schopností vidět, konstruovat, dokazovat a abstrahovat. Přispívá (respektive by alespoň měla) k samostatnému a kritickému myšlení, rozvoji zvídavosti
Škola by podle jejich konceptu neměla poskytovat či snad vnucovat hotové formy a koncepty, ale vést k porozumění problému, s trochou nadsázky k tomu, aby každému pomohla najít právě tu “jeho” matematiku. Podobné výroky jsou samozřejmě opakovány často, až samy získává příchuť prázdné formálnosti a fráze. Realita ve vzdělávacím procesu však zřejmě vypadá odlišně. Jak jinak si máme vysvětlit řadu paradoxů, které autoři uvádějí? Například čeští žáci patří k nejlepším v matematických olympiádách, ale v anketách uvádějí velmi špatný vztah k předmětu. Až neuvěřitelně pak působí zjištění, že naši středoškoláci řeší řadu matematických úloh s horšími výsledky než žáci základních škol.
V širším slova smyslu není matematika o řešení příkladů, ale jde spíše o podmnožinu logiky, tedy o umění konzistentně myslet, zobecňovat i analyzovat, rozkládat i skládat svět kolem nás. A třebaže můžeme někdy slyšet, že dnešní doba/civilizace je příliš racionalistická, ve skutečnosti je “zjasněné myšlení” věcí poměrně vzácnou. I když výuka matematiky na základní škole musí být založena na extrémních zjednodušeních, metaforách až polopravdách, přece cesta k umění myslet vede právě tudy.
Řada úloh a problémů popisovaných v knize je zajímavá i sama o sobě, bez ohledu na to, zda sami(y) matematice vyučujete. Rozhodně se nejedná o sbírku trivialit, náměty k přemýšlení zde najde i člověk s technickým vysokoškolským vzděláním. Publikace je navíc plná přesahů. Tak se zde kromě Junga setkáme s evoluční biologií (Dawkins a jeho geny/memy), filosofií (Poperovy tři světy, Gadamer a hermeneutika) či paralelou mezi matematikou a textem (Michael Ajvaz). Samozřejmostí jsou pak odbočky do světa dějin vědy.
Pokud prohloubíme vlastní vztah k matematice a jejím půvabům, budeme možná schopni lepší orientace ve světě kolem nás. Mnohem důležitější je ale výrazné obohacení našeho světa vnitřního. A z tohoto důvodu lze podle mého názoru knihu jednoznačně doporučit. Stojí rozhodně za pozornost, i když nepedagogovi mohou některá místa přijít poněkud “hluchá”.

(Milan Hejný, František Kuřina: Dítě, škola, matematika, Portál, Praha, 2001, 178 stran, 227 Kč, http://www.portal.cz)

autor Pavel Houser