Student World

Použít DNA jako prostředek pro měření času? Poměrně bizarní myšlenka, přesto však existují teorie, že nějak podobně by to v živé přírodě mohlo fungovat.

Charles Ehret se domnívá, že řada biologických cyklů je řízena koncentrací různých frakcí mRNA a že tedy odpovídá procesu přepisu DNA do struktury proteinů. Určitá jednotka času, něco jako "vyhoření jedné svíčky" či "oběh ručiček kolem dokola", odpovídá době, za kterou enzym proleze po vlákně časoměrné DNA a vytvoří příslušnou mRNA
Ehret navíc došel k závěru, že míra syntézy zkoumaných frakcí mRNA není příliš závislá na teplotě (což je zvláštní, protože rychlost chemických reakcí je jinak teplotou ovlivněna dosti zásadně). Pokusy byly prováděny na obrveném prvokovi rodu Paramecium.

(Zdroj: Ritchie R. Ward: Živé hodiny, Mladá fronta, Praha, 1980)

Poznámka: Kniha uvedená jako zdroj je 20 let stará, navíc v anglickém originále vyšla před dalšími 10 lety. Popisované pokusy Charlese Ehreta se dokonce uskutečnily ještě dříve, někdy v 50.–60. letech. Máte nějaké informace o tom, že by se ve zkoumání DNA hodin pokračovalo?
Ono je to totiž dosti zvláštní: rychlost syntézy proteinů se přece mění podle podmínek. Tudíž přepisy mezi DNA a bílkovinami se nejeví jako zrovna ideální proces, kterým by šlo odměřovat pravidelné plynutí času.

autor Pavel Houser