Student World

Muze se zdat, ze vedecka etika je velmi propracovany a ustaleny system. Ale i vedecka etika se vyviji, v ruznych obdobich byla ruzna, i dnes se lisi mezi ruznymi geografickymi oblastmi i mezi ruznymi vyzkumnymi tymy. Napr. jeste v padesatych letech platilo treba v medicinskych oborech, ze prednosta kliniky je automaticky pripsan na kazdou publikaci, ktera v jeho ustavu vznikla. Dnesni moderni pravidla pozaduji, ze kazdy spoluautor musel do prace prispet vlastnim konkretnim tvurcim vkladem. Je ale pravda, ze zrovna toto pravidlo v soucasne vede zatim jeste patri k nejcasteji porusovanym.

Mezi nejzavaznejsi poruseni vedecke etiky patri publikovani smyslenych vysledku, ktere nebyly nikdy ziskany. V poslednich dvou desetiletich rada oboru musela v soku pristoupit na zjisteni, ze si tak pocinali uznavani reprezentanti. Velke pozornosti se treba nedavno tesil pripad na univerzite v nemeckem Ulmu, kde byly prokazany znacne podvody v pracech dvou renomovanych lekarskych vyzkumniku, Herrmanna a Brachove.

Panel sestaveny dvema hlavnimi nemeckymi nadacemi prezkoumal behem dvou let 347 jejich praci, a shledal, ze 52 z nich obsahuje falzifikovane vysledky, a 42 dalsich praci je z toho podezrelych. O jedenact let mladsi Marion Brachova pak pateticky hovorila o siti vasne, nasili a intrik, ktere ji pripoutaly k jejimu milenci a staly se urodnou pudou pro vedecke podvody. Pripad neni jeste definitivne uzavren – napr. nemecka prokuratura jeste nerekla posledni slovo, zda zahaji ci nezahaji nejake trestni stihani. Oba hlavni akteri opustili verejny univerzitni prostor. Herrmann provozuje soukromou lekarskou praxi a Brachova je nekde v zahranici tez v soukromem sektoru.

Nemecka veda v reakci na tento sok, ale i dalsi neprijemna zjisteni, ustavila novou instituci Ombudsmana nemecke vedy, ktery by mel umoznovat pruzne nezavisle setreni takovychto pripadu v budoucnosti. Ma tez vylucovat perzekuci osob, ktere na poruseni vedecke etiky upozorni, tzv. whistleblowers. Nadace vyhlasily, ze badatele, kteri zneuzili grantove penize k podvodnym vyzkumum, jim budou muset zneuzite prostredky zpetne proplatit. V pripade Herrmannovych grantu je snaha ziskat zpet alespon cast objemu odpovidajicimu nasim 16 milionum Kc.

Podobne rekordni pocet padelku doznala nedavno i celebrita japonske archeologie Shinichi Fujimura. Ten pod tlakem dukazu priznal, ze predstiral nalezy na 42 nalezistich v sedmi prefekturach. Tyto padelky ve skutecnosti sam pred tim zakopaval do zeme. Nestastnik je zatim v peci psychiatru.

Optimiste, jako editor prestizniho americkeho casopisu Science (Veda), se domnivaji, ze takoveto extremni pripady jsou mimoradne ridke – rekneme jeden jasny podvod na milion publikovanych clanku. Pesimiste spis hovori o povestne spicce ledovce a o tom, ze porusovani vedecke etiky ma velmi siroke a ruznorode formy. Casto se dnes napr. hovori o vykradani vysledku z praci postoupenych k recenznimu rizeni. Vedecke casopisy nechavaji zaslanou praci posoudit nekolika anonymnim recenzentum. Ti by dle pravidel vedecke etiky nemeli nove informace pouzit ve sve vlastni praci drive, nez dojde k vyjiti tiskem (s jistymi specifickymi vyjimkami – pokud se recenzent treba takto dovi, ze je sam na slepe ceste, muze ji opustit okamzite). A uz vubec by o nich nemeli nikoho drive informovat.

V principu ovsem recenzent pracujici na obdobnem problemu muze recenzni rizeni umele protahovat ci primo otisteni prace blokovat, a v mezidobi sam vysledky otisknout jinde. Vzhledem k anonymite recenzentu je velmi obtizne toto poruseni etickych pravidel dokazat, ac v rade oboru o tom koluji barvite historky. Podobne muze dojit i k vykradani myslenek z grantove prihlasky, za coz byl nedavno postizen treba jeden vehlasny americky chemik. To vedlo k dvourocnimu zastaveni federalnich penez na jeho vyzkumy, o kterych se obecne soudilo, ze maji nobelovskou uroven.

Originalne takovymto nepravostem celil jeden uspesny tym americkych Cinanu v oboru supravodivosti. Ti v roce 1987 pripravili novou keramickou smes s tehdy velmi vysokou teplotou zacatku supravodivosti. Jednim z chemickych prvku v te keramice bylo yttrium. Avsak v rukopise se misto toho objevilo jmeno jineho chemickeho prvku – ytterbium. Jeste behem recenzniho rizeni kontaktovaly tym dve jine skupiny na problemu pracujici s dotazem, ze to slozeni jim nefunguje (ac by o tom rukopisu nemely mit povedomost – zrejme zacal v dane komunite bez souhlasu autoru cirkulovat). Prace byla prijata, a az behem tiskovych korektur autori zmenili chybne uvedene ytterbium na spravne yttrium. Podnes nekomentuji, zda to byl jen preklep sekretarky, nebo (asi dost primerena) obrana proti pomerum v dane oblasti vyzkumu.

Uz od osmdesatych let se datuje organizovane usili o napravu pomeru v dodrzovani vedecke etiky. Tehdy se ukazalo, ze vlastne neexistuje uceleny system pravidel v psane podobe, veci se spise sirily ustnim podanim. Vedecke spolecnosti a akademie ved v rade zemi se proto snazily a snazi vydavat moderni pravidla vedecke etiky. Jejich dodrzovani sice nelze vymahat soudni cestou, ale nastroje existuji- prestupci musi dnes pocitat se zastavenim prisunu vyzkumnych penez z verejnych prostredku nebo se zakazy pusobit pri jejich rozdelovani. V nasich podminkach tak daleko jeste nejsme, ale o vecech se uz prece jen obcas hovori a premysli.

Pred radou let se mi stalo, ze jsem obdrzel od clenky jednoho autorskeho tymu jejich rukopis jeste pred jeho odeslanim do redakce. Vec mela vztah k mym vlastnim vyzkumum, a tak jsem si jako obvykle prepocital vysledky. Ukazalo se, ze celkem tricet hodnot v klicove tabulce bylo zcela chybnych. Byla to proste nahodna cisla. Okamzite a opakovane jsem informoval vsechny autory o teto skutecnosti; celkem jsem tehdy odeslal alespon deset dopisu informujicich je o techto chybach. Vzdor tomu, a k memu udivu, clanek byl po rade mesicu publikovan bez jakekoliv zmeny, tj. se vsemi temi chybami.
Tesne pred vyjitim clanku mi vsak ta zahranicni autorka napsala, ze jeji spoluautor odpovedny za tu chybnou tabulku pracuje v Cesku, ona je odpovedna za jinou cast prace, a sama proto nemuze vec opravit. Obratem jsem ji informoval, ze danemu aspektu ten jeji spoluautor tezko muze rozumet. neb v danem smeru dosud vubec nepracoval. Vzdor mym pocetnym upozornenim se nicmene stalo, ze ty chyby v tom renomovanem casopise tise prezivaly, aniz by na ne bylo verejne upozorneno a byly by opraveny. To ticho mohlo trvat treba az podnes. Znal jsem praktiky toho kolegu a nechtel jsem s nim jit do nejakeho verejneho stretu.

Lec po nekolika letech nezavisly tym na druhem konci sveta zverejnil rozsahlou studii (a zase nic nepoznal), ktera me inspirovala k priprave meho vlastniho prispevku k problemu. Pri te prilezitosti jsem se rozhodl ucinit zadost svemu badatelskemu svedomi a opravit z jedne vody i ty stare chyby jinych. Zahrnul jsem mezi sve tabulky tez jednu primo nazvanou Oprava, tedy Errata. Avsak ouha – sefredaktor byl toho nazoru, ze nikdo jiny nez puvodni autori nemuze takovou opravu publikovat. Tak jsem nakonec prepsal onu cast clanku zpusobem dosti kryptickym. Bylo prezentovano onech tricet spravnych hodnot, aniz by bylo vubec explicitne zmineno, ze se nekdo predtim dopustil chyby. Po roce, k memu znacnemu prekvapeni, puvodci chyb publikovali skutecna Errata. Slovem sice nezminili me krypticke opraveni svych chyb, ackoliv predtim vyslo ve stejnem casopise. Nicmene, epizoda se, po nejakych deseti letech, uzavrela.

Nekdy v te dobe, co mi ten sefredaktor sdelil, ze ma za to, ze nikdo jiny nez puvodni autori, nemuze opravu publikovat, Americka chemicka spolecnost vydala sva prvni systematicka eticka pravidla pro publikovani vedeckych vysledku, kde shrnula eticke povinnosti autoru, recenzentu, a redakci. Pokud se tykalo oprav chybnych vysledku, byla tam skutecne formulace, ze opravy chyb by mel publikovat jeden popr. nekolik z puvodnich autoru (tedy puvodci chyb, jak tez konzistente uvadel ten sefredaktor). I sedl jsem a napsal prislusnemu vyboru pro etiku pri Americke chemicke spolecnosti, ze ac bych tomu drive neveril, tak z vlastni trpke zkusenosti vim, ze jsou i taci autori, kteri i kdyz jsou na chyby upozorneni jeste pred prijetim prace, chladnokrevne delaji mrtveho brouka, chyby nechaji vyjit tiskem, a samozrejme, ze otisknout nejakou opravu je ani nenapadne.

Bylo nabiledni, ze pokud by Americka chemicka spolecnost u te puvodni formulace zustala, vytvorila by vlastne Catch 22, zajistujici neopravitelnost evidentnich chyb, coz by ovsem byla medvedi sluzba vede. Moje slova padla na urodnou pudu. Kdyz totiz vysla revidovana verze tech americkych vedeckych pravidel, tak mi dala celkem za pravdu, jmenovite ve formulaci sve Hlavy A8: Oprava chyb muze byt publikovana osobou, ktera chybu odhalila, nebo nekterym z puvodnich autoru. A tento prvni znamy Czech-made prispevek formulaci pravidel vedecke etiky prestal zkousku casu, neb Hlava A8 je na svem miste podnes, byt pravidla se jako celek dal vyvijeji.

Nekomu se to bude mozna zdat malo. Jenze jsme mala zeme a taky vedecka etika u nas jeste neni nejakou prioritou. Tou je hon na grantove penize. Mimochodem, ten hrdina naseho pribehu byl nedavno instalovan i za clena nasi Ucenne spolecnosti. Nakonec zasluhy jiste ma – bez jeho specifickeho miskondaktu by k te inovovane formulaci Hlavy A8 pravdepodobne dodnes nedoslo. Nelze ovsem cekat, ze z teto sve nove funkce bude prosazovat, aby se u nas uz brzy pristupovalo k prestupcum vedecke etiky stejne energicky, jako treba v Nemecku ci v USA. Vybudovat fungujici eticky system si v kazdem pripade zada dlouhe cilevedome usili – jak rika stara vietnamska moudrost: Ani devet zen neporodi dite za jeden mesic.

autor Zdenek Slanina (Autor je emeritnim vedeckym pracovnikem CSAV a