Student World

Metoda založená na rozpadu radioaktivního uhlíku C14 se používá pouze k datování relativně mladších nálezů. Vyžaduje totiž, aby se z minulých dob zachovaly organické látky typu uhlíků z ohniště. V řádu desítek milionů let musíme samozřejmě zvolit jiné "přírodní hodiny" – jednou z možností jsou draslíko-argonové.

Draslík je složen především ze stabilních izotopu K39 a K41, izotop K40 je naopak radioaktivní. Následkem tzv. K rozpadu pak z tohoto draslíku vzniká izotop Argonu Ar40 (mluvíme samozřejmě o počtu nukleonů, nikoliv o čísle protonovém – protonové číslo argonu je 18, draslíku 19, oba prvky jsou v periodické tabulce za sebou, podobně jako uhlík a dusík, jejich přeměny jsou základem nejznámější analogické metody, radiokarbonové).
Pro určení stáří horniny lze použít např. poměr argonu 40 a draslíku 40. V hornině však samozřejmě může být přítomen argon, který se sem dostal ze vzduchu, ten ale není složen výlučně z argonu 40. Pokud tedy při analýze horniny zjistíte, že obsahuje výlučně nebo téměř výlučně argon 40, je napůl vyhráno.
Na počátku historie planety Země byl draslík podstatně častější než dnes a jeho rozpad přispíval k ohřívání Země, podobně jako dnes v zemském jádru probíhá rozpad uranu nebo thoria. Z výše uvedeného také vyplývá, proč je na Zemi také "nezvykle" mnoho argonu – např. pokud jeho obsah v atmosféře porovnáme s dalšími vzácnými plyny.
Argonové hodiny se podle Šukoljukovovy knihy "Hodiny na miliardu let" (Jurij Alexandrovic Šukoljukov: Hodiny na miliardu let, SNTL, Praha, 1982) dají dobře použít např. k datování slíd. Ty přitom patří k nejstarším horninám vůbec, uvádí se, že mohou být staré až 3 miliardy let (stáří celé planety se odhaduje na 4,5 miliardy let). Hodiny se hodí i pro tzv. glaukonit, což je modrozelený nerost často se vyskytující poblíž fosilních organismů. Kalium-argonová metoda se proto dá použít i k datování vývoje pozemského života.
Podobně jako se do hornin může dostat argon z atmosféry, z jiných minerálů může díky jejich složení i "utéct". V takovém případě nám samozřejmě vyjde, že se rozpadlo relativně méně draslíku a hornina je tedy starší. Toto se týká např. živce. V žule přitom změříme různé stáří pro slídu a živec, správná hodnota je ta starší – pro slídu.

autor Pavel Houser