***Oznámení České nukleární společnosti
Zdroje, které při výrobě energie neprodukují skleníkové plyny, se označují jako bezemisní. Studie zaměřené na celý životní cyklus těchto zdrojů, tedy od výroby po likvidaci, však odhalují i „skryté emise“. Některé takzvaně obnovitelné zdroje pak nevycházejí ze srovnání dobře.
V debatě o budoucnosti energetiky v naší zemi občas zaznívá názor, že jaderná energetika by se mohla nahradit obnovitelnými zdroji. Obojí totiž patří do kategorie tzv. bezemisních zdrojů, tedy takových, které při výrobě nevypouští do ovzduší skleníkové plyny, především CO2. Když ponecháme stranou argumenty o potenciálu obnovitelných energií v českých geografických podmínkách, je zajímavé porovnat oba typy zdrojů i z hlediska emisí. K tomu slouží analýzy životního cyklu, neboli LCA (z anglického Life Cycle Assessment).
Metodika LCA spočívá v ohodnocení vybraného objektu od způsobu jeho výroby, přes provoz až po likvidaci na konci životnosti. V oblasti energetických zdrojů se LCA zaměřuje na energetickou náročnost tohoto cyklu a dokáže tak vypočítat poměr energie vynaložené a získané. V reakci na obavy z globálního oteplování začalo hodnocení LCA brát v potaz i emise CO2. Například u jaderných elektráren, které mají zanedbatelné emise během provozu, hodnotí metoda LCA emise vypouštěné během dobývání a obohacování uranu, během výstavby areálu elektrárny, během ukládání či přepracování použitého paliva a během odstavení elektrárny z provozu a její likvidace.
Z hlediska LCA je zajímavé porovnávat mezi sebou tzv. bezemisní zdroje. Pokud totiž započítáme emise z celého životního cyklu, vyvstanou mezi jednotlivými zdroji nezanedbatelné rozdíly. Zatímco energie z vodních či geotermálních zdrojů je objemem emisí srovnatelná s jádrem, fotovoltaické články či biomasa jsou na tom dvakrát až dvaapůlkrát hůře. U solárních zdrojů je to dáno především energeticky velmi náročnou výrobou panelů a baterií. Hodnoty biomasy zase negativně ovlivňuje výroba potřebných hnojiv a také svoz úrody do kotelen.
U řady zdrojů samozřejmě existuje značný prostor pro zlepšení emisní bilance. Například již zmiňovaná výroba solárních panelů sníží svůj podíl CO2, pokud se k ní bude využívat energie z jaderných, větrných či vodních elektráren. Ale i u jádra lze již tak příznivý objem emisí ještě snížit, ku příkladu změnou technologie obohacovaní uranu či využívání přepracovaného paliva.
Emise CO2 (t/GWh) při výrobě elektřiny za celý životní cyklus (data z roku 2002)
| Vítr | 14 |
| Geotermální energie | 15 |
| Jádro | 17 |
| Voda | 18 |
| Fotovoltaické články | 39 |
| Biomasa | 46 |
| Zemní plyn | 622 |
| Uhlí | 1041 |
Zdroje: webové stránky společnosti WNA, IAEA
