Student World

Měření poměru různých izotopů nám například v podobě metody radiokarbonu C14 umožní datovat archeologické nálezy. Můžeme však pomocí izotopů určovat i jiné věci než jen chronologii? Ano, dokážeme takto například odpovědět i na otázku, jak teplé bylo moře vyschlé před 100 miliony lety.

Využijeme rozdílné distribuce jednotlivých izotopů vodíku. Lehký, "normální" vodík se při vypařování dostává do par logicky rychleji a vysychající voda se tak obohacuje o těžký vodík, zejména o deuterium (v jádře má kromě protonu ještě jeden neutron; třetí izotop vodíku, tritium, se vyskytuje příliš vzácně na to, aby šel jednoduše stanovit a využít při experimentech tohoto typu).
Deuteriem jsou tedy obohacené také usazeniny. Ukázalo se však, že čím je chladněji, tím je rozdíl v distribuci jednotlivých izotopů vodíku vetší. Tudíž jsme objevili veličinu, která je přímo svázána s teplotou.
Ulity mořských živočichů obsahují tím více těžších izotopů vodíku v porovnání k vodíku klasickému, čím je voda chladnější (to platí nejen pro deuterium, ale třeba i pro méně typický izotop kyslíku O18).
Samozřejmě: tato metoda vyžaduje, aby oba porovnávané izotopy byly v čase stabilní — naopak při měření času využíváme toho, že jeden z izotopů příslušného prvku (nejčastěji radioaktivní uhlík C14) podléhá rozpadu.

(Zdroj: Jurij Alexandrovic Šukoljukov: Hodiny na miliardu let, SNTL, Praha, 1982)

autor Pavel Houser