Hlavní motivaci práce bylo zabránit autonehodám, kdy řidič nevidí do zatáčky, křižovatky apod. Kdyby všechny předměty byly průhledné, mohlo by se to zlepšit. Jak na to? Snímat zakryté části a promítat jejich obraz: asi ne na nějaký vedlejší monitor, to by řidič stejně nemohl pořádně sledovat, ale přímo na čelní sklo (nebo rovnou do nějakých brýlí?).
Teď ještě, jak obraz toho, co se děje za zdí, získat. Kamery na automobilu mohou stejně jako zrcátka samozřejmě zvětšit zorné pole, ale skrz zeď nevidí ani ony. Dala by se ale využít síť již instalovaných pouličních kamer a nebo kamery jiných automobilů. Komunikace/přenos dat by ale musely probíhat prakticky v reálném čase a způsobem, který by nemátl. Tedy dejme tomu na čelním skle před budovu namapovat pohled na tam jedoucí auto, nebo ještě spíše vytvořit celou scénu úplně znovu a změnit čelní sklo za displej.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Jistě se to na pohled zdá jako způsob, který může nadělat více škody než užitku, ale kdo ví. Celá řada technologií vypadala zpočátku poněkud střeleně. Nadto je představitelné, že takovou obrazovou informaci by ani nezpracovával člověk, ale samotný, již automaticky řízený automobil.
– Jak ale zajistit přenos v reálném čase, když se scény budou muset ještě upravovat? To asi hned tak nepůjde…
– Kde jinde by se technologie průhledných budov dala ještě uplatnit? Mít takovýto smysl je každopádně hezkou ukázkou rozšíření (extended reality). I když by si na to člověk musel nejspíš zvyknout, aby třeba do průhledných věcí nevrážel apod.
Na toto téma viz také článek 24 nohou je lepší než 2.
