Grafen v této podobě by mohl sloužit nejen v roli dotekového displeje, ale také jako dioda LED nebo solární panel. V této funkci by nahradit dnes nejpoužívanější materiály na bázi ITO (oxid india dotovaný cínem). Pro grafen (monoatomární vrstvičku uhlíku), který je neustále vynášen do nebe, ale zatím hlavně v laboratořích, by to mohla být „killer“ aplikace, která mu otevře cestu do běžných výrobků. Počítače postavené na této technologii bychom si prý mohli omotávat kolem zápěstí a nosit je podobně jako náramek.
Materiály na bázi ITO mají některé nevýhody; indium je relativně drahé a navíc jsou tyto displeje docela křehké. U mobilní elektroniky, např. smartphonů nebo tabletů, které nám běžně padají na zem, je to docela problém.
James Tour z Rice University nepoužili čistý grafen, ale jeho hybridní formu. Grafen je zde položen na mřížce kovových drátků. Protože grafen sám je výborně vodivý, hybridní materiál překonává ITO i další konkurenci co se týče vodivosti, ale je navíc i průhlednější.
Pouhá kovová mřížka se jako samostatná elektroda nehodí. Aby byla dostatečně průhledná, mělo by jít právě o mřížku, ne o „destičku“, pak je ale mechanicky nestabilní. Samotný grafen nanášený na jiné substráty má zase problémy být současně dostatečně průhledný i vodivý. Sám o sobě také není dostatečně pevný.
Použitá mřížka je z hliníkových drátků o tloušťce 5 mikronů (hliník je lehký a také levný). Grafen vyplní otvory a výsledek má mít i potřebné mechanické vlastnosti. Kovová mřížka může být i vytištěna na běžné inkoustové tiskárně.
Výsledná fólie sice v průběhu prvních asi 50 ohybů přijde asi o 20 % své vodivosti, pak se však materiál stabilizuje a ani dalších 500 srolování ji už nijak nezmění. Nebylo ani zaznamenáno, že by materiál v běžném prostředí podléhal nějaké chemické degradaci.
Zdroj: ScienceDaily
