Grafen je víceméně monomolekulární vrstva uhlíku. Základní stavební jednotka má tvar asi nanometrového šestiúhelníku – a ten je právě tak velký, aby jím prošla molekula vody.
Naopak větší molekuly (respektive ve vodě rozpuštěné ionty) už otvorem neprolezou. Máme zde tedy jakési chytré „sítko“, respektive nanofiltr. Oproti jiným odsolovacím technikám (odpařování, reverzní osmóza – tu mimochodem zvládají i některé rostliny) by prý tento způsob výroby sladké vody neměl prakticky spotřebovávat energii.
Uvedená technologie je dílem výzkumníků z firmy Lockheed Martin, mj. známého dodavatele pro letecký a zbrojní průmysl. Prototyp zařízení má být dokončen ještě v tomto roce.
Zdroj: PopularScience, NBC News
Poznámky:
– Neodstranily by se asi menší ionty, tj. lithia a berylia, ale obou těchto prvků je v mořské vodě zanedbatelně.
– Vlastně jde stále o reverzní osmózu. Text bohužel podrobněji nepopisuje, jak tenoučkou blanku z grafenu uchytit, aby jí voda mohla protékat – a např. folii přitom neroztrhala. Také není jasné, za jak dlouho by se příslušný filtr fungoval, než by se zanesl. A pokud by grafenu bylo třeba velké množství, šlo by vůbec o metodu cenově konkurenceschopnou?
Možná by se tato technologie hodila spíše jako přenosná/nouzová sada než pro průmyslovou výrobu?
Diskutující na PopularScience zmiňují, že když se takto odfiltrují i malé ionty, neměl by být vůbec problém takto vodu také biologicky dekontaminovat.
Ještě nápad – co tímto způsobem rozdělovat i směsi vody a ethanolu (tj. získat koncentrovanější alkohol bez destilace)?
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.