Student World

Básník Vladimir Majakovskij zachytil náladu mezi bolševiky, když byla 21. ledna 1924 oznámena Leninova smrt: „Lenin je i nyní víc naživu než všichni živí.“ Mnozí členové strany věřili, že Lenin ve skutečnosti nezemřel. Ale byl to Leninův duch, který byl nesmrtelný, nebo mohl být Lenin sám – skutečný fyzický Lenin – nějak přiveden zpátky k životu?

… Rozhodnutí nabalzamovat Lenina v sobě obsahovalo víc než politický kalkul.
Bohostrůjci měli magickou víru v moc vědy, o níž byli přesvědčeni, že dokáže porazit smrt. Jeden z nich – Leonid Krasin (1870–1926) – se pokusil Lenina zmrazit, aby dosáhl jeho návratu do života. Podobně jako Gorkij i Krasin byl oddaným stoupencem filozofie bohostrůjství. Také věřil ve vědecké vzkříšení.
Spolu s ostatními bohostrůjci byl Krasin dlouhodobým obdivovatelem ruského pravoslavného filozofa Nikolaje Fjodorova (1829–1903). Ruské pravoslaví mělo blíž k původnímu křesťanství než západní tradice a slibovalo vzkříšení těla. V Ježíšově učení to byli lidé z masa a kostí, kteří měli být přivedeni zpátky z hrobu. Fjodorov věřil, že tuto tělesnou nesmrtelnost může zajistit věda. Možnost vyhnout se smrti nekynula pouze budoucím generacím. Každá lidská bytost, která kdy žila, by mohla být vzkříšena. Fjodorov popsal tuto filozofii v odpovědi Dostojevskému, jejímu zanícenému stoupenci

…

Fjodorov obrátil pravoslavnou víru v tělesné vzkříšení na projekt porážky smrti technikou:
…
Fjodorov měl zásadní vliv na bohostrůjce, v neposlední řadě na Krasina. Krasin byl bývalý proticarský terorista a informátor Ochrany, inženýr, expert na výbušniny a pašerák zbraní, vrchní bolševický finančník a sovětský komisař pro zahraniční obchod a také podvodník, který pral špinavé peníze. Byl blízký přítel lékaře a filozofa Alexandera Bogdanova, dalšího bohostrůjce, který mu léčil nemoc krve. Léčba byla neúspěšná a Krasin v listopadu 1926 zemřel.
Dnes je Krasin prakticky zapomenutý, a přesto by se bez něj bolševici pravděpodobně nedokázali udržet u moci. …

Krasin byl víc než hochštapler, který v sobě spojoval zločin s diplomacií. Podobně jako bohostrůjci byl také on hluboce věřící člověk, který nikdy nepochyboval, že věda poskytne lidem moc nad smrtí. V projevu na pohřbu přítele revolucionáře tři roky před Leninovou smrtí prohlásil, že revoluční vůdci v budoucnu nebudou umírat navždy:
Jsem si jistý, že nastane čas, kdy se věda stane všemocnou a bude umět obnovit mrtvý organismus. Jsem si jistý, že nastane čas, kdy člověk bude schopen využít prvky lidského života, aby stvořil fyzickou osobu. A jsem si jistý, že až ten čas nastane, až se lidstvo osvobodí díky veškeré moci vědy a techniky, síle a schopnostem, jež si nyní ani neumíme představit, bude možné vzkřísit velké osobnosti historie – jsem si jistý, že až ten čas nastane, mezi velkými postavami bude i náš soudruh.
Jen pár dnů po Leninově pohřbu vydal Krasin v komunistických novinách Izvestija článek „Architektonické zvěčnění Lenina“ a v něm naléhal, aby Leninovo mauzoleum bylo místem, jež by majestátností a významem překonalo Mekku a Jeruzalém. 25. března 1924 po diskusi, jíž se účastnil Dzeržinskij, bylo oznámeno, že tělo bude znovu nabalzamováno. O tři dny později přejmenovali Pohřební komisi ustavenou k zorganizování Leninova pohřbu na Komisi pro nesmrtelnost.
Krychlový tvar Leninovy hrobky je inspirován umělcem Kazimirem Malevičem, který navrhl scénu pro futuristickou operu Vítězství nad Sluncem propagující představu přicházejícího nadčlověka. Jako zakladatel suprematismu Malevič považoval abstraktní geometrické tvary za ztělesnění vyšší reality. Pod vlivem spisů Uspenského razil představu, že Leninovo mauzoleum bude „čtvrtou dimenzí“, kde smrt neexistuje. Pár dnů poté, co Lenin zemřel, Malevič napsal:
Představa, že Leninova smrt není smrtí, že je živý a věčný, je symbolizována v novém objektu tvaru krychle. Krychle už není jen geometrické těleso. Je to nový objekt, kterým se pokusíme zobrazit věčnost, stvořit nový soubor okolností, díky kterým můžeme udržet Leninův věčný život a porazit smrt.
V souladu s touto filozofi í Malevič navrhl, aby měl každý stoupenec Lenina v rohu svého příbytku krychli. Jeho návrh byl přijat a Strana rozhodla, že se budou krychle rozdávat. V továrnách a úřadech po celé zemi se mrtvému vůdci budovaly svatyně v „Leninových koutcích“.
Leninovo krychlové mauzoleum bylo pomníkem této víry v podrobení smrti. Malevič věřil, že se lidé mohou stát bohům podobnými: „Žádné knihy, žádné bible, žádná věda si nikdy nemůže představit slávu Já, jež se jeví jako člověk – jediný bůh, který kdy existoval, existuje a existovat bude.“
Občas se zdálo, že Malevič věří, že se sám stal božským: „Takto o sobě uvažuji a pozdvihuji se nad božstvo slovy, že já jsem vše a mimo mě už není nic.“ Poté co roku 1935
Malevič zemřel, byl jeho popel uložen na louce pod starým dubem. K označení místa posloužila betonová krychle. O pár let později přišla válka a všechny stopy jeho hrobu i krychle zmizely.

Krychli připomínající stavba Leninovy hrobky vyjadřovala ve zkoncentrované podobě okultní myšlení, které za projektem stálo. Modernistická architektura často odrážela okultní myšlenky. Práce zakladatele architektonické moderny Le Corbusiera prozrazují vliv esoterického svobodného zednářství, které je patrné v ikonografickém významu přisouzeném pravému úhlu. Dalším architektem 20. století ovlivněným okultismem byl Frank Lloyd Wright, který ve své práci přiznal Gurdžijevův vliv. Přesto se architektura a okultní vědy zřídka sešly tak, jako se to stalo u Leninovy hrobky.

Hrobku navrhl architekt A. V. Ščusev, člen konstruktivistického hnutí, jež pokračovalo v Malevičově zaměření na abstraktní tvary, který později rekonstruoval vězení Lubjanka.
Ščusevův návrh odrážel Malevičovu víru v okultní vlastnosti krychle. Na setkání Pohřební komise 23. ledna 1924 Ščusev prohlásil: „Vladimir Iljič je věčný… Jak uctíme jeho památku? V architektuře je věčná krychle… nechť je mauzoleum, které zbudujeme jako památník Vladimiru Iljičovi, odvozené z krychle.“ Ščusev pak načrtl stavbu sestavenou ze tří krychlí, kterou Komise přijala. První verze mauzolea, která musela být hotová velmi rychle, aby byla připravená na Leninův pohřeb 27. ledna, byla dřevěná stavba vytvořená ze tří krychlí. Postavit mauzoleum trvalo jen tři dny, vojáci používali výbušniny k rozrušení zmrzlé půdy a dřevěné krychle natřeli na šedo, aby připomínaly kámen. Po zveřejnění Krasinova článku byla vyhlášena soutěž na návrh pro trvalejší místo odpočinku a Krasin nakonec přijal Ščusevův plán prostornější verze původního dřevěného mauzolea.
Ščusevův plán ztělesňoval několik vlivů. Architekt cestoval po Egyptě, kde byla v Luxoru roku 1922 objevena hrobka Tutanchamona. Mezi teozofi sty v Rusku i jinde se dlouho šířila smyšlená verze egyptské mytologie. Vlivem této mytologie rámovala vnitřní krychli dřevěného mauzolea, kde mělo ležet Leninovo tělo, pódia a tvořila pyramidu. Když Lenin vkročil do království smrti, vydal se na zpáteční cestu do země živých, jako to dělali faraoni v egyptském mýtu.
Do návrhu mauzolea se dostal i křesťanský mýtus. Uplatnila se doktrína Trojice, podle které má Bůh trojí podstatu Otce, Syna a Ducha svatého, a budova tak byla složena ze tří krychlí. Trojice je také doktrínou vtělení a Krasin věřil, že Lenin by mohl být fyzicky vzkříšen. Dřevěné mauzoleum, ve kterém bylo Leninovo znovunabalzamované tělo vystaveno ve skleněném sarkofágu, se pro veřejnost otevřelo 1. srpna 1924. Později toho roku začala Komise pro nesmrtelnost připravovat trvalou svatyni.
…
Úsilí zachovat Leninovo tělo pokračovalo dlouhým procesem vytvoření vhodného místa odpočinku. Koncem ledna 1924 zahájil Krasin práci na uchování těla zbudováním chladicího systému, který byl navržen tak, aby udržel nabalzamovanou mrtvolu chladnou. Jenže kryogenní technologie nefungovala a tělo začalo vykazovat známky rozkladu.
Kůže na obličeji a rukou ztmavla, objevily se vrásky a rty se rozevřely. Nebylo snadné udržet tělo při stálé nízké teplotě a mrazení jen urychlovalo jeho rozklad. Když Krasinovi pověděli o těchto problémech, neústupně trval na tom, že se zmrazení zdaří. Jakékoli kondenzaci ničící mrtvolu se podle něj dalo zabránit instalováním dvojitého skla a získáním lepší chladicí techniky z Německa, v bolševických očích vždy
zdroje té nejlepší technologie. Německé chladicí zařízení bylo dovezeno, ale proces chátrání pokračoval, rty byly ještě dál od sebe, nos ztrácel tvar, jedna ruka získala zelenošedý nádech, oči se propadaly do důlků a uši se kroutily.
Krasinovy rané pokusy kryogenního vzkříšení nemohly uspět. Dokonce i dnes, kdy jsou technologie mnohem pokročilejší, proces zmrazování mrtvole velice škodí. Ale když Krasin a Lunačarskij vyhlásili soutěž na návrh trvalé hrobky, výslovně uvedli, že nové mauzoleum musí obsahovat podzemní komoru, ve které bude umístěný přístroj nutný pro zachování Leninova těla. Zdá se, že se tito dva bohostrůjci nevzdali naděje, že jednoho dne bude možné vrátit Lenina k životu.

Tento text ke úryvkem z knihy
John Gray: Komise pro nesmrtelnost, Argo a Dokořán 2013
O knize na stránkách vydavatele

Poznámka Pavel Houser: Jako celek knihu nedoporučuji, je mj. poněkud technofobní s kritikou transuhamismu, kryoniky, Gray pokládá neodarwinismus za náboženství atd…

autor