Student World

Příchod rok 1000 strávila tehdejší křesťanská Evropa v očekávání příchodu konce světa a apokalyptických jezdců. Něco podobného se odehrálo i na přelomu let 1999/2000. Moderní podoba konce světa měla být vyvolána gigantickým počítačovým kolapsem. Přelomy let jsou čímsi zvláštním… A protože se zdá, že ten letošní přechod bude úplně obyčejný, vraťme se raději o dva roky zpět…

Václav Klaus a Miloš Zeman vše označili za humbuk a snahu počítačových firem si nahrabat; vzápětí se na jejich hlavu snesla vlna nevole. Jeden aspekt věci se však poněkud opomíjel, a to byl samotný fakt očekávání kolapsu a jakási posedlost bugem Y2K, která existovala i v nepočítačové veřejnosti.
Samozřejmě, že zájem o celou věc je pochopitelný. Kolaps počítačů by se dnes rozhodně netýkal jen odborníků a totální zhroucení informačních systémů by se apokalypse skutečně blížilo. Ale… Přece jen jsou zde jistá ale. Začnu popořádku.
Z toho, že se skutečně nic nestalo, můžeme jako prozatimní, pracovní hypotézu vyvodit fakt, že hrozba byla přeceněná. Proč k tomu došlo? Obvinění hardwarových a softwarových firem z toho, že si chtěly na problému "namastit kapsu", není úplně spravedlivé. Hrozba počítačového kolapsu samozřejmě přispěla k tomu, že uživatelé i firmy více kupovali nový hardware i software. Na druhé straně, stále nové verze programů byly chrleny, propagovány a kupovány i dříve (až to vyvolávalo otázky, zda ty upgrady mají nějaký smysl a zda se celý byznys jednoho dne nezahltí).
Výrobcům hardwaru a softwaru tak sice Y2K jistě zvýšil tržby, ale podle všeho nebyli těmi, kdo problém úmyslně způsobil — ledaže bychom se domnívali, že i jiné chyby v hardwaru a softwaru, které vyvolávají nutnost koupit následující verzi, jsou záměrné. Nedá se také říct, že by rok 2000 HW a SW firmám nějak jednoznačně prospěl. Většina investic do informačních technologií totiž v souvislosti s rokem 2000 nešla na nové počítače ani další verze programů. Podniky spíše platily za konzultace a certifikáty, že jejich informační systém je jako celek Y2K ready.
Druhou skupinou, která měla zájem hodně hovořit o problému roku 2000, byli lidé zodpovědní ve firmách za informační technologie. V první řadě šlo o to, že samozřejmě právě oni by byli primárně vinění z případných potíží. Stejně tak je ale pravda, že mohutně medializovaný problém roku 2000 jim dával do rukou silnou zbraň na vedení firem, proč je třeba zvýšené prostředky investovat právě do IT.
Že informační systém je zastaralý a nevyhovující, to v mnoha případech tvrdili zodpovědní pracovníci již dlouho a v rámci střetu o směr peněžních toků byli často odbýváni s tím, že to počká. Y2K, konec světa a apokalypsa, to byly pro vedení firem opravdu pádné argumenty, že to nepočká. Připravenost bylo také třeba dát na vědomí akcionářům i obchodním partnerům…
A tak se stalo, že řada firem přešla jen pod touto hrozbou na nové systémy — a většině z nich se tento přechod samozřejmě dříve či později vyplatí.
Na kontrolách připravenosti systémů a vystavování různých certifikátů podle mého názoru nejvíce vydělaly analytické a konzultační firmy. Konzultanti na Y2K jsou sice nyní rázem bez práce (to je údajně jeden z otřesů, který příchod roku 2000 opravdu přinesl do americké ekonomiky :-)). Pokud měl někdo zájem celou záležitost zbytečně zveličovat, zásada "komu ku prospěchu" známá z detektivních románů tedy ukazuje právě tímto směrem.
Protože apokalyptické vize, snované renomovanými firmami, se ani v nejmenším nepotvrdily, přirozeným důsledkem je celkové znevěrohodnění prognostiků. Až si tedy příště přečteme, jaká bude podle společnosti X velikost trhu Y v roce Z, budeme k této zprávě přistupovat podstatně kritičtěji. Analytici prostě nejsou žádní "polobohové" s patentem na pravdu.
Kromě analytických a konzultačních firem z roku 2000 profitovala zřejmě také média. Proč o problému referovala tak, jak referovala? V případě médií bulvárnějšího typu jsou katastrofy právě tím, co přitahuje čtenářskou klientelu. U serióznějších titulů se zase jednalo o do jisté míry pochopitelnou opatrnost. Ve spotřebitelském testu se také spíše dočtete, jaké pojištění domácnosti či bezpečnostní zámek volit, než že to celé je nesmysl s cílem vytáhnout lidem z kapes peníze. Není to kvůli (alespoň v těch lepších titulech) vazbě redakčního obsahu na inzerci (v tomto konkrétním případě pojišťoven a výrobců bezpečnostních zámků), ale paralyticky působí spíše obava, co kdyby pak někdo vyhořel/byl vykraden a "hnal to pak dál", třeba do konkurenčního časopisu.
Rozbor, kdo z roku 2000 něco měl, ale nestačí. Ekonomické faktory a zájmy nedávají podle mého názoru postačující odpověď.
V rámci stávajících pravidel hry chce jistě každý využít příležitosti k dosažení zisku. Proč ale právě problém Y2K vzbudil takovou pozornost? Nejednalo se sice o žádný humbuk, ale (naše pracovní hypotéza) o silné přecenění spíše potenciální hrozby. Podobných problémů je celá řada a zdaleka se o nich tolik nemluví…
Vraťme se o 1000 let zpět. Příchod milénia je spojován s Armagedonem. Jsme dnes skutečně o tolik jiní? Pokud se podíváte na stránky Yahoo, najdete zde řadu příkladů, že 1000 let nemusí znamenat žádný zvláštní rozdíl. Záplava pseudonábožensky laděných obsahů a apokalyptických vizí se mísí s technologickými detaily, nabízí se vám duchovní útěcha pro případ kolapsu počítače. Objevil jsem i stránku s animovaným logem Jesus Inside (www.randomthought.com/y2k.htm).
To je samozřejmě pouze špička ledovce. Podobných stránek najdete dost i bez souvislosti s rokem 2000 a pomatenost jednotlivců nemusí být obecně příliš relevantní. O něčem však může vypovídat fakt, že Y2K byl především americkou záležitostí, jinde ve světě se bral s podstatně větší rezervou — a USA jsou zřejmě rájem a rodištěm nejen moderních technologií, ale také většiny současných sekt.
Osobně se cítím být velmi osloven jungovskou psychologií. Podle ní platí, že čím víc člověk nahlíží na svět z jeho racionální stránky, tím více se naopak dostává pod vliv určitých nevědomých (archetypálních, archaických, iracionálních…) faktorů. Že bomba Y2K ohrožovala v představách lidí právě počítačový průmysl, představující jakýsi vrchol moderního ("racionálního") chápání světa, není podle mého názoru náhoda.
Podobných příkladů "kompenzace" je známa celá řada. Např. středověká alchymie a neustálá manipulace s hmotou a jejími elementy byla jungovsky nahlíženo odvrácenou stránkou tehdejšího křesťanství, které hmotný svět pokládalo za přinejlepším nepodstatný (pokud ne rovnou za ďábelský).
Jistou obdobou (alespoň psychologicky, faktickou stránku věci pomíjím) je i otázka létajících talířů. UFOmánie zasahuje opět racionální a technologicky orientovaný obor (astronomie, inženýrská konstrukce zařízení schopných letu), do něhož pronikají náboženské obsahy. Zde navíc ještě v souvislosti s tradičním vnímáním nebe jako sídla nadpřirozených bytostí.
Další rovinou Y2K je sám fakt, že konec světa se spojuje se selháním technologie. Té je tím opět nasazována maska čehosi nedůvěryhodného. Židovští rabíni nedávno pro své ovečky zakázali používání počítačů a Internetu. Informační technologie se tak mohou snadno ocitnout na seznamu "ideologicky závadných" položek. Podobný iracionální odpor existuje třeba vůči jaderné energetice nebo genetickému inženýrství a v dnešní době představuje spolu s ekonomickými faktory vážnou hrozbu pro rozvoj vědy vůbec.
Ale abych na druhé straně nepodlehl "stínu Y2K" a sám nezačal vymýšlet apokalyptické vize: za současného stavu absolutní nepostradatelnosti počítačů/Internetu pro fungování moderních zemí zřejmě nějaké rozbíjení strojů bezprostředně nehrozí.
Ale kdo ví? Buď jak buď, v souvislosti s příchodem roku 2000 byl závan iracionality velmi dobře patrný. V seriózním tisku se objevovaly předpovědi astrologů a numerologů. V jistém ohledu plným právem, protože čísla opět ukázala svoji moc nad lidskou psychikou. Pro srovnání viz sňatková hysterie z 9. 9. 1999 — a mimochodem, tehdy se rovněž očekávaly, byť v menším měřítku, potíže počítačů, konkrétně některých starších mainframů. Nemusím asi dodávat, že ani 9. 9. 1999 se s počítači nic zásadnějšího nestalo.
Vzorec z doby před 1000 se v jistém ohledu opakoval s příchodem nového milénia. Archetypy oživlé v masovém měřítku mohou být snadno důvodem ke znepokojení. Carl Gustav Jung dával např. procitnutí zdánlivě spících symbolů germánského pohanství do přímé souvislosti s nástupem nacismu. Proto přežitím počítačů problém roku 2000 vlastně nekončí. Třebaže byla v tomto případě posílena čísly, představa přicházejícího Armagedonu na sebe může klidně vzít i jinou podobu.
Moderní civilizace není ještě ani dnes čímsi samozřejmým. Všudypřítomná technologie nám vytváří jakési virtuální prostředí, ale pod viditelným povrchem stále existuje skrytý oceán mytologických, náboženských a magických obsahů.
A paradoxně, čím méně si je člověk tohoto archaického oceánu vědom, tím větší mohou díky kompenzačnímu pohybu iracionální fenomény získat vliv, až se člověk ocitne v jaksi jejich stínu — a to platí jak pro individuální chování, tak i v globálním měřítku. Y2K je tedy mj. také dokladem moci tohoto stínu v hloubi lidské psychiky.

Upravená verze tohoto článku vyšla v časopisu Internet. děkujeme redakci za svolení publikovat tento mateirál také na serveru Scienceworld.

autor Pavel Houser