Student World

Experimentovalo se takto především s jodidem stříbrným, ale použít lze i kuchyňskou sůl nebo sloučeniny, které vytvářejí některé mikroorganismy (ty zřejmě potřebují déšť, aby se dostaly zpět na zem).

Švýcarští vědci z univerzity v Ženevě nyní přišli s jiným přístupem k problému. Laserový paprsek může být podle nich dostatečně energeticky bohatý na to, aby se podél jeho dráhy rozkládaly molekuly kyslíku a dusíku a vznikala celá řada iontů a radikálů. Hydroxylové radikály pak reagují s oxidy dusíku a síry za vzniku celé řady dalších sloučenin. Ty mohou také fungovat jako kondenzační jádra, kolem nichž se tvoří mraky, alespoň pokud vzduch obsahuje dostatečné množství vlhkosti.

Postup byl již kromě laboratoře (směs vody a vzduchu při -24 stupních C, což mělo simulovat podmínky v atmosféře, použity byly extrémně krátké pulzy laseru fungujícího v infračervené oblasti spektra) proveden i v reálné atmosféře nad Berlínem. Nevytvořily se mraky viditelné pouhým okem, ale měření rozptylu světla ukázala, že následkem pulzu kapiček vody přibylo a zvětšily se.

Zdroj: New Scientist

Poznámky: Otázka je, zda tak masivní vznik radikálů nemůže mít také negativní dopad, nejspíš zde bude vznikat třeba jedovatý ozon. Možná by bylo lépe tedy nevysílat laserový pulz ze Země, ale až někde ve vysokých vrstvách atmosféry? Nebo laserový paprsek nebude o nic škodlivější než blesk?

Procesům vzniku deště zatím kupodivu ještě tak docela nerozumíme. Viz také články: Bakterie formují mraky a spouští déšť a Vlivná voda na ledu.

New Scientist připravil k této technologii i krátké ilustrační video

autor