Vědci z Iowa State University ukázali, že ochota ke kybernetické kriminalitě stejně jako u kriminality ve fyzickém světě koreluje s nedostatkem sebeovládání a provázejí ji stejné vzory mozkové aktivity. Má smysl posílat potenciálního insidera na školení?
Lidé se zvýšenou mírou sebeovládání se příslušných činů dopouštějí méně (i když důsledky pak mohou být nebezpečnější), protože nekonají impulzivně; než si člověk zkopírují firemní data, uvědomí si, že by si tím mohl snadno zničit kariéru nebo se dokonce přivést do vězení.
Testování bylo provedeno u studentů a jednotlivé bezpečnostní scénáře se doplňovaly měřením EEG (poznámka: zde nutně vyvstává otázka, nakolik experiment koresponduje s realitou, když účastníci věděli, že jsou sledováni, a že je to vlastně jen hra). Jak se zdá, kriminální činnost je často vykonána prakticky bez přemýšlení, impulzivně – dojde k ní bez zvýšené aktivity v prefrontální kůře, spojované s vážením rizik a rozhodováním mezi alternativami.
Závěry studie publikované v Journal of Management Information Systems tvrdí, že firmy by neměly moc spoléhat na školení, kde se zaměstnancům vysvětlí, co nemají/nesmějí dělat, protože je to trestný čin a může se na to přijít. Sklony k určitému chování školení asi neovlivní, pokud mozek vůbec nedospěje do fáze rozhodování. Vhodnou koncepcí jsou „nejmenší možná oprávnění“ – lidé by měli mít nastaven přístup jen k datům a funkcím, které opravdu potřebují. (To lze samozřejmě doporučit i proto, že mnoho škody se dá udělat i neúmyslně.)
Studie se nezabývala přímo otázkou, zda by mělo smysl lidem pracujícím s citlivými daty sledovat mozkovou aktivitu a zda by se třeba z EEG dalo poznat, že insider zrovna provádí něco nekalého.
Zdroj: ScienceDaily.com
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.