Na českém trhu se právě objevuje klíčové dílo spojující teorii informace, počítačové vědy, sociologii světa médií, evoluční biologii, genetiku, psychologii… V tomto výčtu bychom mohli pokračovat dále a, jak ještě uvidíme, mohla by do něj dobře patřit třeba i imunologie a epidemiologie. Oba obory ovšem v mírně posunutém směru, který popisuje například šíření počítačových virů.
Jde o publikaci The meme machine od Susan Blackmorové, která se díky nakladatelství Portál objevila pod názvem Teorie memů i na českém trhu. Máme před sebou velmi odvážný interdisciplinární pokus, tedy převést jazyk přírodních věd (zejména genetiky a evoluční biologie), ale třeba i lingvistiky, na pole dosud zapovězené, tedy do oblasti psychologie. (Mimochodem, pokud patříte ke čtenářům časopisu Vesmír či znáte knihu Antona Markoše Tajemství hladiny, můžete se zde zase naopak setkat s názorem, že přírodním vědám by občas neškodilo převzít něco z metodiky věd humanitních. Když hovoříme o kódování informace, dostáváme se i na pole postupů známých jako textologie či hermeneutika.)
Mem je definován jako obdoba genu, tedy jednotka "psychické" (raději použijme výrazu negeneticky kódované) informace.
V tuto chvíli se budeme zajímat pouze o tu rovinu věci, která souvisí s informačními technologiemi. V tomto smyslu jsou memem třeba počítačové viry. Dokonce můžete rozlišovat i jednotlivé části jejich vnitřní struktury: v první řadě zde musí být udička, která vás přiměje mem absorbovat (tedy například otevřít e-mail a spustit i připojený soubor), v druhé řadě je zapotřebí část odpovědná za další replikaci. Ta může nastat automaticky podle adresáře vašeho poštovního programu. Počítačovým virem je však vlastně i zpráva, kterou následně odešlete z vlastní vůle. Kolik (a v kolika kopiích) jste tímto způsobem například dostali vtipů? Virem jsou tedy i hromadně rozesílané zprávy varující před novými viry.
Ona analogie mem–virus je poněkud zavádějící, protože s sebou nese jistou negativní konotaci. Mem je prostě určitá jednotka informace a do této kategorie můžeme proto zařadit libovolný počítačový program. Samotná Blackmorová se v Evoluci memů zabývá Microsoft Wordem 6.0 — čistě z toho důvodu, že v tomto programu své dílo napsala.
Protože memem může být třeba také slovní spojení, Internet se mimo svou roli média k šíření memů jeví být také jako velmi vhodný nástroj pro posuzování úspěšnosti jednotlivých memů — prostě zadáte příslušný výraz do vyhledávače a porovnáte, kolik výsledků vám databáze vrátí.
—Malý slovníček memetiky:
Autotoxický mem: Mem nebezpečný přímo svému hostiteli, například silně destruktivní počítačové viry. Autotoxicita je obecně samozřejmě brzdou většího rozšíření memu.
Vnadidlo (bait): Část memu odpovědná za jeho šíření. V případě počítačového viru může šíření nastat buď automaticky, u řetězových e-mailů/dopisů může být podpořeno nabídkou odměny nebo hrozbou, pokud mem nerozšíříte.
Udička (hook): Část memu odpovědná za přijetí informace. V případě viru je to např. text, který v e-mailu doprovází spustitelný "infekční" soubor.
Imunomem: Část informačního obsahu odpovědná za obranu svého "prostoru" proti jinému memu. V počítačovém oboru tomu odpovídá například antivirový program.
