Student World

Již téměř před dvěma lety byla představena velmi zajímavá technologie, která v sobě kombinuje hned několik různých patentů. Jedná se o hybridní křemíkovou a magnetooptickou paměť, jež je schopna na čtvereční palec uložit více než 554 GB. Nyní se zdá, že na obzoru je i sériová výroba těchto médií.
Otcem technologie je Ted Williams, nyní již emeritní profesor britské Keelské univerzity. Tato univerzita nyní spojila síly s firmou Cavendish Management Resources (http://www.cmruk.com), která se zaměřuje na zavádění zajímavých vynálezů do výroby. V současnosti je projekt ve stadiu příprav. Výrobní cena jedné karty (3 x 3 x 1 cm) o kapacitě až 3,4 TB je odhadována na 50 dolarů a sériové produkce bychom se mohli dočkat do dvou let.
Kromě vlastních médií v podstatě bez pohyblivých částí je připravována i technologie modernizace současných DVD, která může zvýšit jejich kapacitu na 475 GB. Pokud vše dobře půjde, je možno zahájit sériovou výrobu během několika měsíců.
Nosnou částí je dvoustupňová paměť. Vstupy a výstupy zajišťuje klasický křemíkový čip, který se vyznačuje prakticky nulovou chybovostí. Data jsou poté ukládána v několika vrstvách v magnetooptickém materiálu, který disponuje úctyhodnou kapacitou. Toto médium navíc potřebuje k zajištění bezchybného ukládání dat zhruba 20 % celkové kapacity (u CD je obvyklých zhruba 30 %, u pevných disků dokonce 40 % kapacity).
Nedílnou součástí technologie je kromě dvoustupňové paměti i systém vestavěné komprese. Williams využil možností nové slitiny, která může rozeznávat nejen klasické nuly a jedničky, ale i neutrální stav. Díky tomu lze pomocí celkem jednoduchého algoritmu řetězového odečítání dosáhnout průměrné komprese čtyř- až osminásobné. Díky kombinaci nového média s novým algoritmem je možno dosáhnout velké přístupové rychlosti, a tím v podstatě nahradit klasické rotující pevné disky.
Možná vás udiví, že se tato převratná novinka, která s přehledem poráží všechny ostatní datové nosiče, dosud masově nerozšířila. Důvodem mohou být energetické nároky a problémy s odvodem tepla. I když to autoři příliš nezdůrazňují, k práci s pamětí se využívá laser, který musí příslušné body vystavovat teplotám kolem 200 stupňů Celsia. I když se jedná o mikroskopické rozměry, plynulý zápis nebo přepisování mohou nosič nepříjemně zahřát. Uvidíme, jak si nová firma poradí s těmito problémy a zda se v dohledné době dočkáme náramkových hodinek, do kterých se vejde nejen pár fotografií, ale celý celovečerní film.

autor Jiří T. Pelech