Student World

Japonská firma Sharp se vývojem displejů schopných zobrazovat trojrozměrný obraz bez jakýchkoli přídavných pomůcek zabývá intenzivně už 2 roky. V Japonsku začala loni nabídkou displejů pro multimediální mobilní telefony, v USA můžete od loňského podzimu sehnat její notebooky a nyní po celém světě i stolní monitory, všechny využívající novou technologii pro realizaci 3D obrazu.
První zprávy z roku 2002 hovořily o poněkud razantnějším nástupu trojrozměrných displejů, než jakého jsme se nakonec dočkali. Společnost Sharp na počátku zřejmě poněkud přecenila rychlost růstu trhu, takže uvádění nových výrobků musela oproti plánu o něco zpomalit. Přesto již v současnosti nabízí displeje v podstatě pro všechny tržní segmenty.
V první etapě se počítá s využitím technologie v počítačových hrách, kde stále existuje poptávka po ještě věrohodnější simulaci prostředí. Druhým očekávaným zástupcem zábavního průmyslu je film. O své slovo se hlásí i výzkumní a vývojoví pracovníci, kterým nová technologie pomůže při práci se simulacemi. A pozadu zřejmě nezůstanou ani displeje mobilních zařízení. Mobilní telefony v současnosti stojí na špičce technického vývoje a veškeré inovace doslova lapají.

Princip sendviče

Sharp využívá principu sendviče. Dva samostatné panely složené z TFT jsou odděleny rovnoběžnými svislými záštitami – tzv. paralaxami, které usměrňují tok fotonů vlevo nebo vpravo od osy. Díky tomu každé oko uživatele vnímá "vlastní" část obrazu, ze kterých potom lidský mozek sestrojí náležitá trojrozměrná vyobrazení.
Protože ne všechny aplikace jsou vhodné k přepnutí do trojrozměrného grafického výstupu a protože na trojrozměrný obraz se v podstatě nemůže dívat více lidí současně, umožňuje firma samozřejmě přepnout své displeje i do klasického dvojrozměrného obrazu.
Největší problém kupodivu prozatím nepředstavuje nutnost přesvědčit výrobce programového vybavení k využívání nového způsobu zobrazovaní – úprava programů totiž není nijak složitá. Potíž nespočívá ani v ceně, i když je nová technologie o něco dražší, není rozdíl příliš patrný. Skutečným problémem je v tuto chvíli potřeba sledovat obraz z určité vzdálenosti.
Stávající technické řešení vyžaduje, aby se uživatel díval na displej ze vzdálenosti zhruba 40 cm. Pokud bude blíže nebo dále, uvidí dva posunuté obrazy – podobně, jako když si v trojrozměrném kině nenasadíte speciální brýle. Když ještě připočteme další neduh použité technologie – narušení výsledného obrazu tenkými svislými čarami -, lze předpokládat, že tato novinka se bude nejspíš prosazovat pomaleji. Na první pohled se sice jedná o revoluční technologii, ale stávající řešení se bohužel potýká s nikoliv zanedbatelnými omezeními.

autor Jiří T. Pelech