Student World

Poslední komentáře uživatele

• 28.05.2015, 15:44 Nejenže máme potíže s "klasickou" gravitací a její silou (http://www.osel.cz/8213-blizi-se-zahada-s-gravitacni-konstantou-k-prekvapivemu-rozuzleni.html). Problém je, že nevíme, co je gravitace z kvantového pohledu. Neexistuje ani žádná úplná a konzistentní teorie – zatím jsou to jen náznaky, které si buď přivlastní některé známé principy z teorií kalibračních polí či z obecné relativity a v dobré víře je extrapolují, nebo náznaky nových možných popisů bez možností ověření stávajícími experimentálními prostředky (při vší úctě – "teorie superstrun a supergravitace" či "M-teorie" zatím skutečnou teorií gravitace nejsou). Proto "teoretické modely" nabízejí i divoké varianty. Princip ekvivalence (rovnost setrvačné a gravitační hmotnosti) byl velmi přesně experimentálně ověřen pro "řádnou" hmotu. U elementárních částic antihmoty však lze alternativně předpokládat, že na základě CPT symetrie bude jejich efektivní gravitační hmotnost právě opačná než hmotnost setrvačná (přitahování dvou antihmot, ale odpuzování hmoty a antihmoty!), dokonce by to mohlo vysvětlit některá kosmologická pozorování (http://www.physorg.com/news/2011-04-antimatter-gravity-universe-expansion.html; http://phys.org/news/2012-01-repulsive-gravity-alternative-dark-energy.html; http://www.physorg.com/news/2012-01-repulsive-gravity-alternative-dark-energy_1.html). I z tohoto důvodu v CERNu probíhal experiment ALPHA a připravují se mnohem přesnější experimenty AEgIS a GBAR (http://physicsworld.com/cws/article/news/2014/apr/07/interferometry-tips-the-scales-on-antimatter; http://arxiv.org/abs/hep-ph/9412234), které se snaží vyprodukovat a zachytit dostatek antihmoty (antiprotonů), který by umožňoval změření jejích gravitačních vlastností. Výsledky ALPHA jsou zatím velmi nepřesné - i když se zanedbává možná systematická chyba, poměr efektivní gravitační hmotnosti k hmotnosti setrvačné leží mezi -12 a 75 (http://www.nature.com/ncomms/journal/v4/n4/full/ncomms2787.html) – experimentálně ověřené hranice jsou tedy daleko od předpokládaných hodnot -1/+1. Mé znalosti nestačí na to, zda je třeba navíc uvažovat, že antiprotony nejsou elementární a hlavním přispěvatelem k jejich hmotnosti není vlastní hmotnost antikvarků, ale relativistický příspěvek silné interakce mezi nimi, pro který "opačnost" hmotností platit vůbec nemusí, takže odlišnost gravitačního chování by byla jen zlomková a nepřesnost měření by pro ověření/vyvrácení musela být opravdu malá. V případě elementárních leptonů (elektron vs. pozitron, jak o tom mluví článek) na to experimentální možnosti vůbec nestačí a asi dlouho stačit nebudou. Temná energie, antigravitace a perpetuum mobile
• 06.03.2013, 09:22 Něco víc o MOND: http://arxiv.org/pdf/1112.3960v2.pdf Jiné dřívější úspěchy MOND: http://arxiv.org/pdf/1102.3913v1 (únor 2011) http://arxiv.org/pdf/1205.1308v2 (září 2012) Bod pro Modifikovanou newtonovskou dynamiku
• 08.01.2013, 15:25 to 0001010100: Výkřik o "chování divném z hlediska gravitace" vyplodil překladatel špatným přečtením a interpretací analogie nepříliš vhodně naznačené na PhysOrg (http://phys.org/news/2013-01-atoms-negative-absolute-temperature-hottest.html). to CC: Číslování nemusí být špatné, stačí vzít namísto teploty faktor známý z termodynamiky i statistické fyziky rovný 1/kT (k = Boltzmannova konstanta) a vše má dobrý a názorný smysl. Akorát že jsme si holt v historii nastavili pojem teploty podle pocitu tepla a linearizovali ho podle roztažnosti. A na okraj: Planckova teplota není žádnou bariérou (stejně jako Planckova energie či Planckova hmotnost; Planckův čas a Planckova délka/Planckův objem jí být mohou, ale ani to není nutností - kosmická měření naznačují, že kvantová "zrnitost" prostoru se projevuje až u rozměrů řádově 10E-48 nebo menších, tedy o více než deset řádů menších než Planckova délka, vizte např. http://www.sciencedaily.com/releases/2011/06/110630111540.htm.) Připraven nejteplejší objekt ve vesmíru – atomy pod absolutní nulou
• 21.11.2012, 13:22 Mezony B šipku času neporušují. Naopak tuto šipku nastavují. Mezony B porušují symetrii času
• 04.10.2012, 10:34 Vychází z konečného počtu kvantových stavů. Podle toho, co si pamatuji, však vedle systémů s diskrétním spektrem vlastních hodnot existují i takové, které se popisují spojitým spektrem s nekonečným počtem vlastních hodnot (např. volná pohybující se částice, a že jich je ve Vesmíru dost) a nekonečný počet stavů by úvahu úplně rozboural. Ale i když budu Greenovi věřit, úvaha nahlíží Vesmír jako statický obrázek. Ve skutečnosti jsou všechny ty částice v pohybu (dobrá, i pohybové stavy nechť jsou diskrétně kvantovány) a přeměně – a zde přichází ke slovu náhoda, např. v jakém čase se taková přeměna (např. radioaktivní rozpad neutronu) stane, či zda dvě srážející se částice se reakcí přemění v obou identických částech Vesmíru, když pravděpodobnost proběhnutí reakce je např. jen 50 % (a to mohou mít některé reakce mnoho kanálů, tedy potenciálních průběhů, od pružného rozptylu přes nepružný až ke složitějším přeměnám). Připustím-li tedy, že v daném okamžiku je daná část Vesmíru totožná s jinou, vůbec to neznamená, že budou probíhat i stejné změny (interakce částic), tedy že bude shodná i dynamika dějů v něm. A protože naše vnímání reality je dáno právě interakcemi, považuji slova „taková záplata bude vypadat stejně a vyvolávat stejné pocity jako ta naše“ za velmi troufalá. Ale mohu se samozřejmě mýlit, a je to asi víc než pravděpodobné, nejsem fyzikem jako Green. Ale zkusil jsem přidat tento názor - možná nastartuje nějakou diskusi. Jak daleko je kopie vesmíru nebo nás samých?