Student World

Ve vídeňském Wolf Science Centre zkoumali okolnosti provázející vlčí vytí.
Video ukazuje experiment uspořádaný následujícím způsobem. Jeden z vlků byl vždy oddělen od smečky a vydal se s ošetřovatelkou na vycházku. Mimochodem – vlci použití v pokusu jsou velmi dobře socializovaní, jejich chování připomíná spíše wolfdogy (klidně si nechají dát vodítko apod.). U vlka na vycházce i opuštěné skupiny se měřila koncentrace „hormonu stresu“, kortizolu, přičemž se ukázalo, že vlk oddělený od smečky je na tom lépe (opět nečekané, vlci jsou obvykle neofóbní; hormon se měřil ve slinách, dobře socializované vlky samotný odběr vzorku nijak nestresoval, takže tento faktor můžeme pominout).
Opuštění vlci v ohradě vyli tím silněji, čím výše postavený člen smečky je opustil. Stresováni byli ovšem ve všech případech srovnatelně. Vytí tedy nebyla reakce na (hypotetickou) ztrátu druha, ale je interpretováno jako snaha udržet kontakt, dát o sobě vědět a postarat se, aby se smečka mohla znovu dát dohromady. Což se vlci snažili více u alfy, snad proto, že ho pokládali za důležitějšího pro přežití smečky a tedy i sebe samých.
Frederike Rangeová a její kolegové v článku v časopisu Current Biology interpretují výsledek tak, že za vytím stojí spíše „kognitivní“/„sociální“ než emoční faktory. Což znamená, že vlčí vytí není ani tak jako („pudový“) pláč dítěte, ale spíše akt svobodné vůle, snaha sdělit informaci. Zajímavé by bylo touto optikou zkoumat zvuky vydávané jinými inteligentními a sociálně žijícími zvířaty.

Video na YouTube

Na toto téma je samozřejmě k dispozici celá řada informací, často protichůdných a ne vždy spolehlivých.
– Kdo někdy pozoroval vlky v zoo, ví, že společně začnou často výt v reakci na zvukový podnět typu houkačky. Mají také tendenci výt pravidelně v určitou dobu, např. za soumraku. Při vytí často dochází ke konfliktům (dle toho, kdo vyje jak silně apod.). Jde tedy (někdy) o společenský rituál, kdy se smečka ujišťuje, že k sobě patří, ale také se ověřuje, kdo je jak vysoko postavený.
– Vlčí smečka vytím dává najevo dalším zvířatům, že určité území patří jí, varuje cizí smečky a osamělé vlky. Z vytí má být mj. patrno, kolik jedinců je ve smečce, ukazuje se tím tedy její síla. V této souvislosti se někdy uvádí, že vlci mění záměrně hlasy, aby předstírali, že smečka je větší (nepříliš věrohodné).
– Vlci si vytím údajně mohou přenášet i další informace (působí nedůvěryhodně; např. se uvádí, že se takto mohou upozorňovat na výskyt lidí a sdělovat si související podrobnosti, ba dokonce vyjadřovat přání přijmout do smečky nového člena určitých vlastností. Viz např.: Literatura o vlcích: Čemu máme věřit)
– Vytí má vzbudit hrůzu v kořisti, která začne v panice bezhlavě prchat, někam se zřítí apod. a vlci získají kořist bez pracné štvanice (nevěrohodné).
– Někdy ovšem vytí těžko interpretovat jinak než jako projev smutku, viz např. tento československý vlčák (výklad asi není nemístný antropocentrismus).

Video na YouTube

autor Pavel Houser