Student World

Vědec, lososob a sobolos se stali přáteli a vedli spolu v laboratoři dlouhé rozhovory nad sklenkou skotské whisky i norského destilátu akvavit (akvavit z Osla pili pouze lososob a sobolos, neb výzkumník se spokojoval s laboratorním lihem).

Lososob i sobolos dlouze přemítali o své identitě – je jasné, že ke zkřížení nemohlo dojít v přírodě, ale ve zkumavce. Přitom kromě jiného získali schopnost mluvit lidskou řečí; kdoví, co genetik pod vlivem laboratorního lihu a sledování pochybných internetových stránek všechno smíchal.

„Myslím,“ pravil jednoho večera lososob, „že nejsem pouze losem a sobem, ale rovněž lososem. A coby lososob v lososí identitě nutně musím obývat řeku Ob.“

„Žijí ale v Obu vůbec lososi?“ pochyboval genetik. „Ti se přece třou v Atlantiku v Sargasovém moři, jak by se tam dostali z Obu?“

„Určitě ano,“ pronesl autoritativně lososob a zamával svým mohutným parožím, „obští obří lososi dosahující hmotnosti až půl tuny.“

„Vyloučeno,“ prohlásil sobolos, „v Obu a takový losos? Nejsou obří, maximálně trochu větší, tak 400 kg.“

„Ale i to by stačilo na raut,“ povzdechl si genetik smířlivě a též trochu smutně, protože na rauty se 400 kilovými lososy ho nikdo nezval. Vlastně ho nikdo nezval na žádné rauty. Ředitel vědeckého ústavu před ním tají i setkání se studenty či novináři.

„Ale stejně i tak pochybuju,“ dodává sobolos a řádně si přihne. „Ob přece teče na Sibiři. A co je na Sibiři? Leda tak nešťastníci zničený vodkou nebo červenou muchomůrkou.“

„Taky tam jsou, nebo alespoň byly, lágry,“ zmiňuje pro úplnost genetik.

„Lágry pro půltunový lososy?“ posmívá se sobolos, „kdo to kdy slyšel?“

„Chtěl jsem jen říct, že…“ genetik nedopověděl svou hlubokou myšlenku a namísto tohoto do sebe obrátil další zkumavku velejemného lihu.

„Sobolose, jen mi podle závidíš, protože kromě losa a soba jako ty jsem rovněž lososem. Proto se v mém případě jedná o tobě nadřazený druh.“

„Ale já zase,“ pravil sobolos, „jsem také sobolem.“

„Jakým ty bys mohl být sobolem,“ posmívá se teď zase lososob, „sobol, a co zbude potom? Sobol os?“

„Hm, to by mohlo také něco být,“ opět je usmiřuje genetik, neb má strach, aby nedošlo ke rvačce a újmě na zařízení laboratoře. „Něco jako hřídel os? Takový slovní tvar je myslím přípustný.“

„Sobolos by mohl leda tak osy pohánět, jako když veverka běhá v kleci a vyrábí elektřinu,“ dál vyostřuje konflikt lososob.

„Sobol není žádná veverka, ale bystrá šelma,“ urazil se sobolos. „Mě tady bude poučovat nějaký rybí potěr. Že prý 500 kg. Pche.“

A už jdou do sebe, rohy na parohy, kopou kopyta, lososob klopýtá a baňky padají na zem.

„Také bys mohl být obolem, obolos je něco jako obolus,“ rychle zasahuje genetik a snaží se převést řeč jinam.

„Obolos, to jako ten peníz, co se dával převozníku Charónovi, aby někoho převezl přes řeku Styx do říše mrtvých?“ zajímá se sobolos.

„Budeš ho brzo potřebovat,“ bodne lososob parohem.

„Hm, ty ho vůbec ale mít nebudeš, takže tě nepustí do podsvětí. Žádný posmrtný život, prostě chcípneš,“ zuří sobolos, protože paroh byl ostrý.

„Na co já asi tak potřebuju peníz pod jazyk a Charóna, prostě tu řeku přeplavu.“

„Přeplaveš ji jako lososob nebo losos?“

„Losos o váze půl tuny?

„To nejde, Styx přece není Ob.“

Tak na sebe všichni pokřikují, chlemtají další akvavit, až nakonec genetik usne na stole a úplně zapomene, že by měl zvířenu na noc odvést do chléva. Asi tam nicméně odešli sami, protože ráno v laboratoři žádný lososob ani sobolos není, chodí zde jenom divní lidé a divně se dívají, zhýrale zírají.

Takhle spolu genetik, sobolos a lososob hovoří v laboratoři každý večer. Jen úplný ignorant by se mohl domnívat, že věda je nudná nebo že nepřináší úžasné výsledky.

autor Pavel Houser