***tisková zpráva Archeologického ústavu AV ČR
Z historického hlediska se dnešní ulička až do přelomu 15. a 16. století nacházela mimo opevněnou plochu, přesto jsou nálezy bohaté a významně přispívají k poznání dějin této významné lokality. Výzkum provádí Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze v rámci projektu rekonstrukce Zlaté uličky, investorem celé stavby je Správa Pražského hradu.
Dosavadní výzkum zachytil souvrství, pozůstatky opevnění a zástavby v rozmezí 12. až 20. století. Z 12. století pochází torzo románské kamenné hradby z doby knížete Soběslava I., nalezené ve vstupní části (mezi čp. 11 a 30), kde se archeologické práce pohybovaly v největších hloubkách (až 4 m od povrchu). Za hradbou bylo prozkoumáno souvrství, uložené na svažitém skalním podloží. Obsahovalo nálezy převážně z průběhu 12. a první poloviny 13. století (torza dvou zděných staveb, několik výrobních objektů, dokládajících práci s ohněm). Terény obdobného stáří se torzovitě dochovaly také ve východním parkánu mezi Černou věží a Daliborkou.
Východní parkán vznikl za přestavby opevnění v době vlády krále Vladislava Jagellonského. Věž Daliborka byla s hlavní hradbou nejprve spojena jen masivní kamennou zdí. Parkánová hradba byla doplněna až později. Ze zdejších odpadových vrstev byl získán větší soubor zlomků reliéfních kamnových kachlů.
V ploše uličky jsou zkoumané terény datovány až do rudolfínského období nebo jsou ještě mladší. Jednotlivé domky vznikaly v průběhu 17. století a využily při tom vynášecích oblouků nástavby k původní hradbě. V interiérech domků zachycujeme především terény z 19. století (převážně dlažby a zbytky topenišť nejrůznějších forem). V několika se podařilo zachytit torza starších barokních podlah a doklady změny komunikačního schématu (např. změna nástupu do sklepů). Majitelé všech domků se snažili maximálně využít stísněné plochy a obytný prostor zvětšovali odsekáváním tělesa hradby a hloubením sklepů. Na druhé straně však téměř všechny domky postrádají základy. Nálezový fond obsahuje především keramické a kostěné zlomky, drobné předměty z kosti a dřeva (např. knoflíky), kovové a výjimečně i kamenné artefakty. Složení nálezů dokládá, že obyvatelé domků skutečně patřili mezi chudší část hradních obyvatel.
Mimo stojící budovy výzkum odhalil základy pěti domků, stojících při jižní straně uličky a asanovaných v 19. století. Na západním konci uličky byl naproti Bílé věži odhalen zaklenutý sklep takového domku s částečně dochovaným přístupovým schodištěm. Další kompletně dochovaný sklep byl prozkoumán u domu čp. 11. Ulička tak v některých částech šířkou nepřesahovala jeden metr. V období baroka byla do přístupové části uličky vložena cihlová kanalizační štola, pravděpodobně vyústěná do Jeleního příkopu.
Nepříjemným překvapením bylo porušení archeologických terénů četnými výkopy pro inženýrské sítě (kanalizace, kabely, odvětrávací kanál) vesměs ve 2. polovině 20. století a bez výjimky bez archeologické asistence.
Archeologický výzkum doplňuje poznatky o každodenním životě Zlaté uličky a o vývoji jednotlivých domků. Další poznatky jistě přinese zpracování rozsáhlé dokumentace a pozornost bude věnovaná i nejdrobnějším nálezům (významná část zkoumaných vrstev je proplavována či prosévána).
