Příslušnou studii vypracovali Timothy Quigleya Donald C. Hambrick z Penn State University. Uvádějí, že firmy po změně vedení často jdou strmě nahoru, ale i dolů. Pokud bývalý výkonný ředitel zůstane ve vedení, pravděpodobnost prvního procesu se snižuje, druhého naopak nijak neklesá.
Vcelku jsou důvody pro alespoň dočasné ponechání bývalého ředitele jasné – zajistit plynulost předání role. Jenže údajně jeho samotná přítomnost blokuje důležité změny, takže celkový dopad má být v průměru negativní. Firmy s bývalým ředitelem ve vedení provádějí méně akvizic, méně prodávají své jednotky, méně mění zbytek managementu.
Vlastníci a vedení firem pochopitelně pečlivě vybírají nového ředitele, ale už se nestarají o to, aby mu zajistili ideální podmínky k práci, takže prý zakopává o relikty starých pořádků.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Zahrnuje se možnost, že zcela vyhozený ředitel by se mohl firmě pokoušet aktivně škodit?
– Důležité by bylo možná rozlišit, zda předcházející výkonný ředitel odchází např. kvůli věku, osobním důvodům nebo je k odchodu spíše dotlačen/odvolán, když firma nefunguje dle představ vlastníků. (Jinou lukrativnější nabídku pomiňme – pak je jasné, že v původní firmě dále působit nebude.)
– Nic proti příslušnému statistickému rozboru, ale není to vlastně banální? To se to dosud nezkoumalo? Asi jako kdyby současný chemik házel sůl do vody a došel k závěru, že rozpouštění funguje tak a tak…
