Už několik hodin poté byly na internetu nové a úchvatné fotografie tohoto astrobiologicky velmi zajímavého tělesa. Zejména jeden z nich aspiruje na astronomickou fotografii roku. Kosmická sonda dokázala na dech beroucím snímku zachytit tři ledové gejzíry na Enceladu.
Ledové gejzíry na Enceladu ze vzdálenosti necelých 15 000 km.
Přibližně 48 hodin po průletu okolo Enceladu si dala sonda Cassini zákusek v podobě průletu okolo měsíce Titan ve vzdálenosti 1 400 km. V historických análech nenalezneme podobný případ, kdy by Cassini v tak krátkém časovém odstupu prolétla bez nutnosti velké korekce okolo dvou nejlukrativnějších cílů.
Právě Cassini stojí za objevem ledového vulkanismu na Enceladu, který už 5 let přitahuje pozornost vědců. Na mysl se dostává řada otázek. Jaké je složení těchto gejzírů a jaký je jejich původ? Už v roce 2005 se zrodila teorie, podle které má ledový vulkanismus původ v oceánu kapalné vody. Ten se má nacházet jen 7 metrů pod povrchem.
Pod povrchem Enceladu určitě nějaká voda je. Zůstává však otázkou v jaké podobě. Jedna strana astrobiologického světa se domnívá, že v tekuté podobě a že bychom tudíž měli Enceladus zařadit do skupiny potencionálních kandidátů na hostitele života. Druhá část astrobiologů (a zejména planetologů a astronomů) si myslí, že vodní pára vzniká sublimací z podpovrchových vrstev ledu. Podle nich je Enceladus sice zajímavým cílem pro další výzkum, ale je pouze chladným, nehostinným tělesem s výskytem ledu, tvrdým jako skála.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
Na téma oceánů pod ledem viz také článek Nejvíce vody není na Europě, ale na Ganymedu.
