Síra má mít v roli elektrody pro modifikované li-on baterie mnohé přednosti. Atom síry totiž dokáže v jednom kroku navázat dva ionty lithia. Když se to přepočítá na hmotnost atomu síry, vychází to velmi výhodně.
Jenže síra se zase potýká s jinými nedostatky. V první řadě není pořádně vodivá, čili dlouho trvá, než náboj předá dál. Baterie tak má možná velkou kapacitu na jednotku hmotnosti, ale mizerný výkon. Dalším problémem síry je to, že nereaguje dostatečně „spořádaně“, ale objevují se zde i vedlejší reakce a produkty, které kromě hlavního sulfidu lithného vedou například k polysulfidům. Ty zase nejsou vodivé, vytvářejí na článku různé povlaky a šlemy.
Zdá se ale, že pokud síru obsypeme uhlíkem v podobě nanočástic, mohli bychom se těmto problémům vyhnout. Vodivý uhlík (dejme tomu cosi jako grafen) urychlí vylučování lithia. K tomu se dá ještě dodat oxid křemičitý, který bude fungovat jako ochranný nátěr bránící ukládání polysulfidů.
Je to celkem komplikované a zdaleka ne odladěné. Těžko asi odhadnout, jak budou vypadat baterie za 10 let…
Podrobnosti Computerworld.
