Chtěli jsme vědět, jak to vypadá v oblastech blízko hvězd, zda se tam skutečně vyskytují horcí jupiteři v takovém množství a zda tam naopak nejsou planety menší – podobné Zemi.
Horcí Jupiteři nejsou nakonec tak typickou kategorií exoplanet, jak naznačovaly první objevy v 90. letech. Na druhou stranu začal Kepler objevovat planety mnohdy i menší než Země s velmi krátkou oběžnou dobou.
Z našeho úhlu pohledu je možná extrémem cokoliv, co má kratší oběžnou dobu než Merkur (88 dní), ale v tomto případě mluvíme o zcela novém druhu planet. Kepler-10 b má například oběžnou dobu jen 20 hodin, Kepler-78 b dokonce jen 8,5 hodiny. Všechno jsou to malé planety. Celkem v datech z Keplera existuje možná asi stovka kandidátů s oběžnou dobou kratší než jeden den.
Speciální podskupinou jsou planety odsouzené k smrti. Z první Keplerovy mise jsme znali dvě podobné Zemi: KIC 12557548 b a KOI-2700 b. Tyto planety (v odkazech o nich najdete podrobnější informace) obíhají tak blízko od svých hvězd, že se rozpadají a vláčejí za sebou jakýsi chvost prachu. To se samozřejmě projevuje ve světelné křivce jejich mateřských hvězd. Pokles jasnosti není stejný, ale mění se. V případě KIC 12557548 b je to někde mezi 0,1 a 1,2%.
Astronomům se nyní podařilo objevit další podobnou planetu a co je překvapivé – bylo to v rámci nové mise K2, konkrétně první kampaně.
Planeta s označením EPIC 201637175 b obíhá okolo červeného trpaslíka o hmotnosti a velikosti asi 60% Slunce. Oběžná doba planety je 9,1457 hodin. Pokles jasnosti hvězdy se přitom mění v rozmezí od 0% do 1,3%.
Bohužel je velmi složité odhadnout přesné parametry planety, můžeme je pouze omezit na základě maximálního poklesu jasnosti. Planeta by měla mít poloměr maximálně 2,5 Země. Podle hrubého odhadu planeta ztrácí asi 150 tisíc tun materiálu za sekundu. Řádově za desítky milionů let tak může zcela zmizet.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
