Kosmické dalekohledy způsobily revoluci v astronomii. Jejich výhody jsou nasnadě: nemusí se potýkat s atmosférou, neruší je světla měst, otevřely nám nová okna do vesmíru v těch částech elektromagnetického spektra, která jsou z povrchu Země nedostupná.
Nástup počítačové techniky a CCD kamer začal rozdíly mezi pozemskými a kosmickými dalekohledy postupně vymazávat. Velké astronomické dalekohledy dnes disponují aktivní a adaptivní optikou. Prvně jmenovaná dokáže během zlomku sekund „zdeformovat“ primární zrcadlo tak, aby se minimalizovaly výrobní vady, účinky gravitace, tepelné vlivy apod. Adaptivní optika pak díky sestavě výkonných počítačů a laserovému paprsku, vyslanému do atmosféry dokáže minimalizovat vliv atmosféry na astronomická pozorování.
Kosmické dalekohledy se nám přesto z oběžných drah nadále smějí. Mnohé z jejich výhod nedokážeme na Zemi vymazat nikdy. Dalekohled Kepler, který hledá planety zemského typu, bude nejspíš úspěšný nejen kvůli absenci atmosféry a rušivých elementů, ale především díky možnosti pozorovat cílové hvězdy nepřetržitě. Smutný astronom na Zemi může při pohledu na vrtochy počasí a střídání dne a noci jen tiše závidět.
Kosmické dalekohledy měly donedávna doslova zdrcující monopol ve výzkumu atmosfér exoplanet. Hubblův kosmický dalekohled a Spitzer dokázali v uplynulých letech prozkoumat atmosféry několika exoplanet. Jednalo se sice vždy o obří planety, avšak v budoucnu budeme schopni zkoumat i atmosféry planet zemského typu.
Astronomové na Zemi ale rozhodně nechtěli hodit flintu do žita. Američtí astronomové nyní rozbili mýtus, že výzkum atmosfér vzdálených světů musí být nutně výsadou jen těch největších pozemských dalekohledů.
Mark Swain z JPL dokázal se svým týmem vybrousit schopnosti dalekohledu NASA Infrared Telescope Facility k samotné dokonalosti. Dva roky pilně vyvíjel kalibrační metody, schopné minimalizovat vliv atmosféry i dalekohledu na kvalitu pozorování. Zmíněný dalekohled se nachází na vyhaslé sopce Mauna Kea na Havaji a jeho primární zrcadlo má průměr „jen“ 3 metry, což ho řadí do kategorie středně velkých teleskopů. Pro srovnání uveďme, že největší astronomické dalekohledy mají průměr 10 metrů a největší český kousek v Astronomickém ústavu v Ondřejově má jen 2 metry.
Počátkem února zveřejnil Mark Swain výsledky svého pozorování z 11. srpna 2007. V tento den se spektrograf SPEX na dalekohledu NASA Infrared Telescope Facility zaměřil na exoplanetu HD 189733 b a dokázal v její atmosféře odhalit stopy metanu, oxidu uhličitého a vody, což se už dříve povedlo jeho kosmickým kolegům (Spitzer, HST).
Při pozorování bylo využito klasické metody. Astronomové pořídili spektru mateřské hvězdy v době, kdy planeta přecházela před jejím diskem a následně v okamžiku, kdy byla planeta schovaná za ní. Obě spektra se od sebe odečetla a výsledkem bylo „čisté“ spektrum samotné exoplanety.
Exoplaneta HD 189733 b má hmotnost jako Jupiter a okolo svého slunce obíhá s periodou 2,2 dne. Mateřskou hvězdu nalezneme v souhvězdí Lištičky ve vzdálenosti 63 světelných let.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
