Už je to nějaký ten pátek, co byl založen tým HEK. Jeho cílem je nalezení exoměsíců v datech z kosmického dalekohledu Kepler. Členem týmu je také český astronom David Nesvorný. Existence měsíce by se měla projevit díky změnám v časech tranzitů (k tranzitům nebude docházet pravidelně) ale také rozdílnou délkou doby tranzitu.
Kepler ale skončil trochu dříve, než si někteří mysleli a je tak otázkou, zda se ještě exoměsíce podaří nalézt. Bez ohledu na to však zůstávají výše popsané způsoby těmi nejlepšími pro nalezení exoměsíců.
Problematiku exoměsíců významně propagoval nejen Kepler, ale také film Avatar, odehrávající se na fiktivním měsíci Pandora. V neposlední řadě se vedou velké debaty o tom, zda mohou být na povrchu exoměsíců podmínky k životu.
Máme ho! Tedy možná…
Že by ale nakonec vyhrála zcela jiná metoda? Polský projekt OGLE a novozélandský MOA hledají planety pomoci metody gravitačních mikročoček. Stačí mít dvě hvězdy. Jednu vzdálenou a jednu bližší. Obě hvězdy se díky svému pohybu po obloze na nějakou dobu zakryjí, přičemž ta bližší díky teorii relativity svou gravitací ohne a zesílí světlo vzdálené kolegyně. Případná planeta má samozřejmě nenulovou hmotnost, takže také ona částečně zjasní vzdálenou hvězdu. Místo hvězdy – planety může být klidně i systém planeta – měsíc nebo samostatná bludná planeta. Terminologie jde stranou, důležitá je gravitace.
D.P. Bennett vedl mezinárodní tým astronomů, který nyní s typickou evropskou opatrností oznámil možný objev prvního exoměsíce.
Podle jednoho z modelů, máme v systému MOA-2011-BLG-262 planetu o hmotnosti necelých 4 Jupiterů, okolo které obíhá měsíc o hmotnosti zhruba 0,5 Země ve vzdálenosti 0,13 AU (19 milionů km). Tělesa se nachází ve vzdálenosti 0,56 kpc (1800 světelných let) od nás.
Měli bychom zde systém bez hvězdy, což podle teorií není nemožné. Bludné planety mohly být vyhozeny z rodícího se systému nebo dokonce vzniknout zhroucením plynu zcela samostatně.
Nadšení je ale třeba mírnit. Modely totiž ukazují, že druhou možností je existence zcela jiného systému. Pozorování lze interpretovat také jako hvězdu o hmotnosti 0,11 Slunce s planetou o hmotnosti 17 (respektive 7 až 45) Zemí, která obíhá ve vzdálenosti 0,95 AU. Planetární systém by se pak mohl nacházet ve vzdálenosti 7,2 kpc (23 tisíc světelných let).
Nejdůležitějším vzkazem tohoto objevu je možnost objevovat exoměsíce metodou gravitačních mikročoček. To je výborný zpráva, neboť do vesmíru se mají v budoucnu vydat kosmické dalekohledy WFIRST (2023?, NASA) a Euclid (2020, ESA), které se primárně zaměří na výzkum skryté energie ale vedlejším produktem budou objevy pomoci gravitačních mikročoček.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
