Představte si planetární systém, ve kterém se hvězda začne postupně nafukovat (stane se rudým obrem) a sežehne planety ve vnitřních částech systému. Následně dojde k odhození plynné obálky hvězdy, což má snad ještě více zdrcující následky. Naše Slunce stejně jako jiné hvězdy tvoří (obvykle) v systému dominantní centrální těleso, jehož hmotnost je větš, než hmotnost všech ostatních těles: planet, planetek, komet… jenomže po odhození plynné obálky ztrácí hvězda podstatnou část své hmotnosti, což vede k rozhození oběžných drah planet. Ty vzdálenější migrují ještě dál, ty vnitřní jsou bombardovány vytlačenými planetkami nebo se dokonce srážejí mezi sebou.
Přístroj Cosmic Origins Spectrograph na palubě Hubblova dalekohledu provedl průzkum několika bílých trpaslíků. Astronomy zajímali hlavně ti, v jejichž atmosférách byly nalezeny těžké prvky. Atmosféra bílého trpaslíka je z hlediska složení poměrně jednoduchá, jedná se fakticky o odhalené jádro dávné hvězdy. Cokoliv navíc se tak do atmosféry dostalo z vnějšku.
Astronomové našli v atmosféře některých bílých trpaslíků kyslík, železo, hořčík a křemík. Tedy čtyři základní prvky, ze kterých je tvořena většina naší planety a také ostatních kamenných planet. Vypadá to, že bílý trpaslík si smlsnul za pozůstatcích dávné kamenné planety.
V atmosféře bílého trpaslíka PG0843 +516 byly objeveny prvky jako železo, nikl, chrom a síra. Ty tvoří jádra planet zemského typu. Hubblův dalekohled tak zřejmě pozoroval bílého trpaslíka v okamžiku, kdy do jeho atmosféry padaly fragmenty jádra bývalé terestrické planety.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
