Současná elektronika používá pro přenos informace i její uchovávání především elektronů (jistěže existují i optické sítě nebo pokusy o kvantové a DNA počítače). V živých organismech zprostředkovávají přenos hlavně toky chemických látek (i když třeba u neurotrasmiterů to má i částečně „elektrickou“ povahu). Jeden z přenašečových iontů je i vodíkový kationt, tedy proton. Ten by celkem snadno mohl takto fungovat i v anorganických systémech, což nabízí přímé propojení mezi tkání a elektronikou (cyberware).
Vědci se nyní této koncepci přiblížili pomocí protonového tranzistoru. Mohl by pracovat jako monitorovací systém sledující buňky v laboratorní kultuře i v lidském těle, taktéž by zvládl vylepšit funkce implantátů či protéz. Základem protonového tranzistoru je chitosan na křemíkové destiččce. Chitosan (polysacharid vyskytující se v pevných částech těla korýšů či hlavonožců) sám o sobě je biokompatibilní, pro fungování součástky v organismu by ještě bylo třeba něčím nahradit podkladový křemík.
Přenašeče v živých organismech dokáží mj. i procházet přes buněčné membrány a otevírat v nich kanálky, součástky by se výhledově mohly tedy používat i pro transport léků.
Podrobnosti Computerworld.cz.
