Tím nemá být řečeno, že by portfolio nemělo vyvažovat rizika. David Goldreich a Hanna Halaburda nicméně tvrdí, že správci kvalitních portfolií (není jasné, do jaké míry jde o brokery a do jaké o fondy) dávají svým zákazníkům na výběr jen z několika možností (např. 1 index pro akcie, 1 pro komodity apod.) – ba dokonce právě z toho lze prý i trochu odvodit, že správce je kvalifikovaný, udělá nějaký rozumný předvýběr apod.. Kratší nabídka statisticky odpovídala lepšímu zhodnocení investic. Lidé obecně preferují vybírání z menší nabídky, zde tento náš spíše iracionální sklon ale víceméně náhodou přináší prospěch.
Autoři článku v Management Science pokládají otázku, zda něco podobného (tedy že dlouhý seznam ve skutečnosti nekoresponduje s kvalitou) platí i pro jiné nabídky – třeba pro jídelní lístky.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Proč preferujeme kratší nabídky? Delší výběr nás zahltí, nebo je zde ještě nějaký jiný důvod?
– Jak je to třeba s „optimální“ velikostí supermarketu? Samozřejmě obchod s tisícem sýrů, tisícem jogurtů apod. by již bylo i fyzicky náročné obejít, je to ale jediná potíž? Jak to funguje v případě e-shopu?
