Podle nich by takové řešení bylo levnější, rychlejší a technicky nenáročnější než klasické hlubinné úložiště. Testovací vrt vznikne příští rok v USA.
tisková zpráva České nukleární společnosti
Vědci tvrdí, že veškerý britský vysokoaktivní odpad z přepracování použitého paliva by se vešel do pouhých šesti vrtů hlubokých 5 km, které by šlo umístit do areálu zhruba o velikosti fotbalového hřiště. Odpady by ve vrtu byly zafixovány pomocí bentonitu a speciálního betonu odolného vůči vysokým teplotám a tlakům.
Cestování radionuklidů zpět k povrchu má zabránit unikátní metoda uzavření vrtu: nad odpady se rozehřeje vrstva žuly, která po ztuhnutí bude mít stejné vlastnosti jako neporušená hornina. Podle profesora Ferguse Gibba z Fakulty inženýrství Sheffieldské univerzity je koncept hlubokých vrtů pro zneškodnění radioaktivních odpadů velmi perspektivní. „Zkušenosti s vrtáním hlubokých sond i potřebná technologie již existují v oblasti ropného a plynárenského průmyslu, nebo v oblasti geotermálních vrtů,“ říká Gibb. Podle něj bude pro další rozvoj konceptu klíčový demonstrační vrt, který se plánuje ve Spojených státech příští rok.
Světová odborná veřejnost se v otázce likvidace jaderných odpadů – zejména vyhořelého paliva či vysokoaktivních zbytků z přepracování – shodne na tom, že nejbezpečnější řešení je umístit tyto odpady hluboko pod povrch země. Řada států již má rovněž vypracované studie, jak by v budoucnu taková hlubinná úložiště radioaktivních odpadů mohla vypadat. Jedná se většinou o rozsáhlé podzemní stavby o rozloze několika kilometrů čtverečních, jejichž výstavba se odhaduje na několik desítek let. Metoda prosazovaná britskými vědci, nazývaná pracovně DBD (deep borehole disposal), má ale ještě před sebou náročnou cestu prokazování provozní i dlouhodobé bezpečnosti. „Koncept hlubinného úložiště je zatím z hlediska bezpečnosti a technické proveditelnosti rozpracován nejvíce. Metoda DBD by v této fázi rozhodně neměla být vnímána jako alternativa k úložištím. Je to zajímavý koncept, ale až dlouholetý výzkum ukáže, nakolik je proveditelný,“ říká ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiří Slovák.
Demonstrační vrt chystaný pod vedením Sandia National Laboratories ve Spojených státech bude mít průměr cca půl metru. Po vyvrtání proběhnou zkoušky vkládání a následně vyjímání kontejnerů s radioaktivním odpadem. První výsledky by měly být známy v roce 2016. Koncept ukládání jaderných odpadů do hlubokých vrtů není v USA zcela nový – pracovalo se s ním již v 70. letech minulého století. V roce 2008 si americké Ministerstvo energetiky nechalo zpracovat studii, z níž vyplynulo, že na likvidaci 130 000 tun jaderného odpadu (odhadovaný celkový objem odpadu v roce 2070) by postačilo 650 až 1300 hlubokých vrtů.
Možné výhody metody DBD
Technologie hlubokých vrtů je již dnes dobře známá a běžně využívaná
Vrty jsou prostorově nenáročné (průměr cca 0,6m) a lze je dělat blízko sebe, takže velké objemy odpadu se uloží na velmi malém prostoru
V hloubce 5 km je vhodné žulové podloží na mnohem více místech, což usnadňuje hledání lokality
Po uzavření vrtu se může veškerá infrastruktura na povrchu rozebrat a odvézt – není potřeba držet povrchový areál
